Vynikáte v ne příliš obvyklé oblasti. Jak jste se k takové zálibě dostal?
Počítače mě baví všeobecně. Můj tatínek často vzpomíná, že když mi byly asi čtyři roky, často jsem sedával za počítačem a ve Wordu si jen tak něco psal. Třeba přepisoval nějaká písmenka. Když jsem chodil na Základní školu Pod Skalkou, měli jsme možnost přihlásit se do kroužku psaní všemi deseti na klávesnici. Do té doby jsem o tom moc nevěděl, ale zaujalo mě to a asi za rok jsem psal už docela dobře. Moje učitelka mě tehdy poslala na první soutěž do Zlína, kde se mi velice líbilo. Moje účast mě navíc namotivovala k dalšímu tréninku a k dalším soutěžím.

Co všechno jste musel udělat pro to, abyste se dostal na světovou úroveň?
Člověk musí hlavně trénovat, ale je důležité i to, aby byl pro tu věc, kterou dělá, zapálený. Navíc je pro každého zapisovatele a zpracovatele textu přínosné, když je zároveň i hudebník. Například klavíristi mají prsty o poznání vycvičenější. Na rychlosti v psaní to jde potom hodně vidět. Já například hraju na klarinet a beru to jako součást tréninku. A pak je samozřejmě důležitá motivace, kterou člověk čerpá právě ze soutěží. Když vidím, že mi něco jde, že v tom vynikám, mám potom chuť i trénovat dál a dál a dosahovat lepších výsledků.

V areálu vsetínské nemocnice se v pátek 16. června uskutečnil den otevřených dveří.
Znáte svoje srdce? Žáci ve Vsetíně jím dokonce prošli



Co všechno obnáší disciplína, ve které závodíte?
S psaním na klávesnici souvisí mnoho dalších disciplín, které se obecně nazývají záznam a zpracování textu. Tento obor je obsáhlý, ale celý vychází ze psaní všemi deseti, bez kterého by to nešlo. Jedná se o disciplíny jako korektura textu, úprava podle korekturních značek, práce s Wordem, těsnopis nebo například diktáty. Královskou disciplínou všech soutěží je ale samotný opis. Pro zajímavost světový rekord v psaní na klávesnici je 928 úhozů za minutu. Jeho držitelkou je Helena Matoušková.

Jak rychle píšete vy?
Momentálně kolem šesti set úhozů za minutu. To znamená deset stisknutí kláves za vteřinu. Pro představu tato rychlost stačí k záznamu běžného mluveného slova.

Co je na psaní nejnáročnější? Na první pohled to vypadá jednoduše…
Je to náročné jednak na soustředění, jednak také fyzicky. Je to v podstatě sportovní disciplína. Není jednoduché sedět v kuse ve stejné pozici a psát. Navíc, protože už dosahuju vyšších rychlostí, dává psaní zabrat i rukám. A náročné je to samozřejmě i na čas. Člověk stráví u tréninku hodně času.

Stanoviště taxislužby ve Vsetíně u výškového domu před nádražím
Zkontrolovali jedenáct taxikářů. Tři pochybili



Jak vypadá váš trénink?
Nejvíc trénuju před soutěžemi. Ráno vstanu a ještě před odchodem do školy se rozepisuju. Taky třeba opakuju zkratky do strojového těsnopisu. Doplňuju si slovník, abych byl ještě rychlejší. Odpoledne pak většinou trénuju opisy z papíru nebo opisy z obrazovky. Kromě toho navštěvuju kroužek v psaní všemi deseti na našem gymnáziu. A hlavně před každým mistrovstvím odjíždím na týdenní soustředění, kde s ostatními závodníky opravdu osm hodin poctivě trénujeme.

V červenci vás čeká už třetí mistrovství světa. Jak vzpomínáte na své dvě předchozí účasti?
Každému světovému šampionátu předchází mistrovství republiky, ze kterého dál postupují jeho vítězové. Na mé první mistrovství jsem jel v roce 2013 do Gentu. Tam jsem získal bronzovou medaili. Dalšího, které se konalo v Budapešti, jsem se zúčastnil před dvěma lety. Získal jsem tam pět bronzových medailí vlastně ze všech disciplín, o kterých jsem mluvil. Na tom ročníku se mnou byla také další, dnes už bývalá studentka našeho gymnázia Karolína Foukalová. Ona se tehdy stala absolutní vítězkou. Momentálně se velice pilně připravuju na letošní červencové mistrovství v Berlíně. Závodit bude i moje mladší sestra Johana.

Na úterním benefičním koncertu pro nemocného Ondráška z Ratiboře se z dobrovolného vstupného a dražby vybralo přes sto tisíc korun.
Dražba přinesla nemocnému Ondrovi sto tisíc korun



Jak takové mistrovství světa v psaní na počítači vypadá?
Je to obrovská událost. Sjede se tam tak pět set zpracovatelů textu. Jsme rozdělení do tří kategorií, já momentálně soutěžím v kategorii žáků do šestnácti let. Jednotlivé disciplíny se píší v obrovském sále, kde startuje třeba tři sta lidí najednou. Každý píše ve svém mateřském jazyce. Z týdenního mistrovství se závodí asi jen tři až čtyři dny, zbytek se vyhodnocuje. I vyhodnocování musí být velmi náročné.

Nedávno jste si z rukou hejtmana Zlínského kraje Jiřího Čunka převzal za své úspěchy ocenění. Bylo vaším prvním?
Nebylo. Taky jsem byl ještě vybraný do soutěže Zlatý oříšek, kterou pořádala Česká televize. Byl jsem tam mezi třiceti nejtalentovanějšími dětmi z celé republiky.

Už víte, jestli se chcete svou zálibou v budoucnu živit?
To je velice častá otázka, ale zatím na ni neznám odpověď. Možná si vyberu obor s počítači, ale možná se přihlásím na medicínu.

Studenti Střední průmyslové školy stavební ve Valašském Meziříčí se zapojili do celostátní soutěže s názvem Stavby z vlnité lepenky. Na fotografiích jsou se svými výtvory.
Meziříčské stavařky postupují do finále