Ten jízdu králů absolvoval s růží v ústech, na hřbetu klisny Veluty zapůjčené z Kroměříže a oblečený do místního ženského kroje. Je členem žákovského družstva hasičů, má rád tělocvik, matematiku, rád sportuje a jako malý byl členem místního souboru Čerešničky.

Vládu ve Vlčnově převzal král Zdeněk Janča.
Vládu ve Vlčnově převzal nový král, maminka jej převlékla do ženského kroje

„Ve Vlčnově právě jízda králů a její mladičký král symbolizují potřebu generačního předávání duchovního dědictví jímž se v člověku obrozuje potřeba krásy a schopnost tuto kulisu také vytvářet,“ řekl Jiří Jilík, jenž uvedl pořad královský vínek v tamním amfiteátru V Jamě.

Krojovaní členové královské družiny si rituálu užívali, a tak se vlčnovskými ulicemi nesly jejich tradiční vyvolávky.

„Hýlom, hýlom. Počúvajte dolní, horní, domácí i přespolní. Co vám budu povídati o tejto svatodušní neděli. Máme krála chudobného, ale za to poctivého!“ Nebo třeba: „Za fotečku do botečku!“ či „Včera jsem měl dobrou bagetu, a teď vidím pěknou brunetu!“ Nikdy ale nechybělo ono obligátní: „Na krála, matičko. Na krála!“

Tradice z 19. století
Jízda králů se podle dochovaných záznamů jezdí už od roku 1885 ve Vlčnově. O deset let později předvedli jízdu chlapci z Vlčnova v Praze na Národopisné výstavě československé. Zvyk má podle jedněch kořeny ještě v pohanské době, kdy mezi sebou chlapci soutěžili při vyhánění dobytka. Nejlepší byl králem. Jiní vidí kořeny v útěku uherského krále Matyáše Korvína před Jiřím z Poděbrad. Aby se neprozradil svým vzhledem a mluvou, oblékl se do ženského kroje a do úst si vložil růži. Slavnost byla pro svou jedinečnost 27. listopadu 2011 zapsána do reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Kromě Vlčnova se jízda králů jezdívá také v Hluku, Kunovicích a ve Skoronicích.