Jirka je správný ogar z Valašska. Já se jen bála, že když je slavný, bude i nafoukaný. Což není. Jeho slova plynula lehce, jako dým z jeho elektronické cigarety.

Kdybych to mohla vzít od podlahy, zeptala bych se, jak vzniklo jméno kapely? A proč právě Docuku?
Před jedenácti lety, když jsme se rozhodli, že začneme fungovat na pravidelnější a profesionálnější bázi, hledali jsme nějaké jméno. Až někdo donesl do zkušebny slovník valašského nářečí od Silvestra Kazmíře. A když jsme se jím prolistovávali, padlo naše oko na Docuku, které vyjadřovalo náš pocit z muziky. Jednak to znamená kompaktně, dohromady i svižně a skočně.

Hrajete jen lidové písně?
Dříve ano, ale teď je více autorského hraní. Kdysi jsme si vzali nějakou folklorní věc a trochu si ji přetarmanili, abychom ji mohli hrát bigbítově. Teď sice zachováváme lidové texty od Františka Sušila, ale muziku doděláváme.

Proč čerpáte z folkloru?
Jsme region, který je spjat s lidovou písní. Na Valašsku stále přežívají tradice. Ne že by se uměle vyvolávaly, ale žijeme v tom. Stačí se projít dědinami, a vidíte spoustu tradic. Přes kácení máje, šmigrust, čertovské obchůzky, vodění medvěda, obchůzky lucek, na svatby si zvou cimbálovky, na pohřbech hrají kluci s houslema. Pořád v tom žijeme. Jsme prostě Valaši, a to je diagnóza.

Přesto nehrajete v krojích, ale máte prvorepublikovou image…
S oblečením strašně bojujeme. Hrajeme jedenáct let a už jsme vystupovali ve všem možném, i ve valašských vyšívaných košulách. Protože ale někteří naši muzikanti hrají i v jiných kapelách, k jejichž image patří vestičky, lakýrky a klobouky, zkusili jsme i tohle. Ale odezva lidí nebyla dobrá, říkali nám, že jsme moc funusoví. Takže teď hledáme.

Vychází vám nová deska „Kdybych já věděl…", kterou vám produkuje Ida Kelarová a na níž zpívá i Markéta Irglová. Kdy bude křest?
1. března ve valašskomeziříčském M- klubu v osm hodin večer.

A v čem budete hrát?
To je tajemství. (smích)

Kdo je autorem hudby?
Na nové desce převážně já, ale na aranžích se podílíme společně. Není to tak, že by někdo hodil na stůl noty a rozhodil hlasy, ale spíš jde o motiv, nápad, který kapela na zkouškách dotvoří. Možná proto to muzikanty tak baví, každý má možnost dát do toho to své.

Jak se prodávaly předchozí dvě desky?
Natočení prvního alba byl zpětně tak trochu šílený počin. Zvesela jsme si koncertovali a najednou nám přišlo lano od Jaromíra Kratochvíla z Indies Records ( spolumajitele brněnského nezávislého vydavatelství). Kývli jsme na to, a deska byla nečekaně nominována na Anděla. Skončili jsme tenkrát za Trabandama. Otevřelo nám to dveře, hráli jsme spoustu koncertů, i v zahraničí, a tak se album dobře prodávalo. Při druhé desce jsme ale zlenivěli, usnuli na vavřínech. Nad touhle deskou se úplně zavřela voda. Nicméně jsme se teď snažili udělat všechno pro to, aby se to nestalo znova, tak doufejme. Jinak nejvíce desek prodáme na koncertech. Když se lidem naše hudba líbí, tak si cédéčko koupí hned. Když to neudělají hned, vychladnou a než jít potom do obchodu, stáhnou si raději písničky doma přes internet.

Vaši novou desku produkuje Ida Kelarová. Jak jste se dostali ke spolupráci s ní?
Po deseti letech hraní jsme měli pocit, že potřebujeme někoho, kdo by nás vytáhl ze zajetých kolejí. Nemohli jsme se ale dlouho dohodnou na tom koho. Protože jsme potřebovali člověka, který má blízko k folkloru a zároveň byl bigbíťák. Oslovili jsme hodně lidí, někteří se toho ale báli, někteří byli zaneprázdnění a tak jsme se dostali do patové situace. A pak má matka navrhla, ať oslovíme nějakou ženu. A tak poprvé padlo jméno Idy Kelarové, s níž se znám, protože na naší škole (ZŠ Masarykova ve Valašském Meziříčí) hledala romské děti do dětského sboru. A tak jsem ji zavolal, a ona na naši nabídku kývla. A musím říct, že to dělala za almužnu. Pro nás to byla obrovská škola.

Hudba na novou desku už ale v té době byla hotová, že?
Ano. Některé nahrávky nám odsouhlasila hned. Některé, jak říkala, by chtěla předělat, ale zásah by byl tak markantní, že už by to nebyli Docuku. Ale šest skladeb takříkajíc se svým mužem Dezideriusem Duždou "překopala" a díky jí za to. Jednou z nich je Vězeň, kterého si mohou posluchači pustit na facebooku. Trochu si asi hrajeme s ohněm, a o část fanoušků proto přijdeme, ale možná zase naopak získáme nové. To je život.

Ida Kelarová na vašem albu i zpívá?
Ano. Sice se tomu bránila, nechtěla, ale u dvou písní nakonec nevydržela a vystřihla vokály. V písni Fojtáši se mnou navíc zpívá i takový lehký "jakobyduetek".

A jak to bylo se spoluprací s Markétou Irglovou?
No, kolem té naší nové desky je všechno tak nějak hop šup tralala. Byla to taky náhoda. Chtěli jsme podpořit to období, než deska vyleze a náhoda tomu chtěla, že náš bubeník Karel Mikuš jel vzpomínkové turné s Mňágou a Žďorp, hrál i v Lucerně a natočil nám s Petrem Fialou zdravici. A zrovna v té době přijela do Valašského Meziříčí Markéta Irglová, a my ji požádali o totéž. Protože na naše koncerty chodí. Ona ale řekla, že nerada mluví, že radějí zpívá, tak jsme ji poprosili, ať tedy zazpívá. Tak jsme jí na Island poslali dvě písničky (Holubí a Rodiči), poslechla si je, řekla, že do toho jde a za pár dní je natočila a poslala zpět.

Minulý čtvrtek vyběhl klip s písní Holubí, svěřili jste natáčení profesionálům?
Ano, už jsou to profíkové! Jsou to kluci z Valašského Meziříčí, talentovaní a šikovní, jmenují se Mejla Production. Předloni natočili za mořem klip Crossroads pro Markétu Irglovou, který sklidil obrovský úspěch a řadu ocenění. No a loni natočili klip pro Machine Head (metalový videoklip roku 2012 udělený světovým prestižním serverem Loudwire).Takže ano, svěřili jsme nahrávání profíkům.:-)

Pojedete na koncertní šňůru? Kdy a kam?
Ano, začínáme křtem desky a klipu v pátek 1. března ve Valašském Meziříčí, potom 8. března na „ Spoláku" v Rožnově pod Radhoštěm a do půlky dubna nás čeká asi osm dalších koncertů včetně Prahy, Brna atd. Další hraní plánujeme od začátku června, ale to už bude do značné míry festivalová sezóna. Termíny a místa si mohou lidé přečíst na našem facebookovém profilu.

Jiří Buksa

• narodil se v roce 1981 ve Valašském Meziříčí
• vystudoval Pedagogickou fakultu v Olomouci
• je zástupcem ředitele na ZŠ Masarykova ve Valašském Meziříčí
• jedenáct let hraje s kapelou Docuku
• natočil tři alba (Meziřečí, Domrtě a Kdybych já věděl)
• hraje na kytaru, mandolínu a akordeon
• má dvě děti