Rovněž ho můžete zahlédnout ve vsetínském psím útulku a volnočasovém centru pro děti a mládež, kde vede chovatelský kroužek. Vítův vztah ke zvířatům je opravdu hluboký, což je zřejmé nejen z jeho vyprávění.

Jak ses k sokolnictví dostal?
Už od malička jsem se zabýval zvířaty, k sokolnictví jsem se dostal náhodou. Ve dvanácti letech jsem byl na hradě, kde jsem si vyzkoušel, jaké je to mít dravce na ruce. Ten pocit mě ihned uchvátil a za každou cenu jsem se tomu chtěl věnovat. Seznámil jsem se tedy s Kamilou Křupalovou, která mě prakticky všechno naučila. Sokolníkem se ještě přímo označovat nemůžu, nemám totiž složené sokolnické zkoušky. Smím se označit učněm nebo adeptem, abych mohl s ptáky vystupovat. Sokolnictví je totiž lov s dravci, takže nemůžu ještě lovit.

Co musí člověk splnit, aby se stal sokolníkem?
Každý sokolník je zároveň myslivcem, takže v současnosti navštěvuji myslivecký kurz, kde v letošním roce složím zkoušky. Samotná praxe je o něčem jiném, většina sokolníků se myslivosti přímo nevěnuje. Neznám sokolníka, který by byl zároveň vášnivým myslivcem. Rozdíl je v tom, že sokolníci loví pouze s dravcem.

Jaký byl tvůj první dravec?
Ve třinácti letech jsem si pořídil poštolku, poté jsem si obstaral krkavce a sovu pálenou. Z počátku jsem si naivně myslel, že ke krkavci, jakožto pěvci, nebudu potřebovat sokolnický kurz. V dnešní době je to tak, že i na něj potřebuji potřebné povolení. Dravce totiž může mít prakticky kdokoliv. Někteří lidé se domnívají, že si nalezeného dravce mohou vzít domů a takových lidí bohužel není nejméně. Většinou jim to přeroste přes hlavu, pak ho v lepším případě odevzdají do záchranné stanice nebo jim uhyne. V podstatě neví, jak mají o takové zvíře pečovat. K tomu je zapotřebí určitých zkušeností. Když je dravec ve volné přírodě, hlídá si v podstatě svou kondici, ve které je schopný lovit a nehrozí mu uhynutí. Pokud dravce chováte doma, musíte mu kondici hlídat. Celoročně se váží a před vypuštěním musí mít dostatečnou hmotnost. Pokud je pták před letem dostatečně nažraný, může vzlétnout vysoko a nemá potřebu se vracet zpátky.

Máš je také pojmenované?
Ano mám, poštolka se jmenuje Lussie, krkavec Conny u sovy pálené to bylo malinko spornější. Sovy když se narodí, jsou moc škaredé, takže její krycí jméno bylo hnusák. (smích) Teď z ní vyrostla krásná sovička, pojmenoval jsem jí Zuzanka.

Začal jsi docela brzo, neměli rodiče obavu, že by šlo o malý dětský rozmar?
Rodiče mě vždycky podporovali. Problémy mám spíš s prostory, jelikož bydlíme v paneláku, mám poštolku na balkóně, krkavce a sovu pálenou mám ve voliéře na zahradě. U sov je to problematické hlavně v zimě. Například sova pálená velice špatně snáší teploty pod deset stupňů celsia. Letošní zima je dobrá, nemusím mít obavy o úhyn. Výskyt sov pálených je v České republice nízký, také kvůli používání různých pesticidů a podobných látek, které jim způsobují například měknutí vajec nebo úplnou neplodnost. Celkem dobře se dají odchovat v zajetí.

Pokoušel ses někdy o odchov?
Ještě jsem to nezkoušel, ale do budoucna bych určitě chtěl.

Když to řeknu blbě, asi to může být také dobrý business.
To asi ne, pokud se tomu člověk věnuje se zapálením, tak je má především pro své potěšení. Pokud by někdo přemýšlel jinak, nepopírám, že by z toho dobrý business neměl. Sám ale takový nejsem.

Jaký je tvůj vytoužený pták, kterého bys chtěl mít?
Největší sen se orel, u jeho chovu však člověk musí mít spoustu zkušeností. S orlem se moc nedá pracovat na ukázkách, protože by mohl na někoho zaútočit. Orel také bývá fixován na majitele a pamatuje si jeho oblečení. Pokud si majitel vezme na sebe něco jiného, nemusí ho poznat a může být útočný.

Je to problém také pro jiné dravce?
Ano. Poštolce vadí, když má přiletět k někomu, kdo má na krku nějaké šperky. Jsou jinak dobře cvičitelné. Pro dravce je samozřejmě lepší, když chodíte v zelené barvě, což je také myslivecká barva. Pokud vystupujeme někde na hradě, třeba na Sovinci nebo Štramberku, míváme na sobě dobové oblečení. Občas chodíme i do školek, kde děti seznamujeme s dravci, říkáme o nich různé zajímavosti a mohou si je i pohladit. Vyzkouší si ten pocit, když máte kilového ptáka na ruce. Při sokolnických setkáních s nimi chodíte celý den, což se docela pronese. Někteří borci mají na ruce v poloze „elka" tří až čtyř kilové orlice, takové lidi obdivuji. Nejvíc se mi na sokolnictví líbí svoboda. Když dravec nebude chtít, nemusí se vrátit. Má pokaždé na výběr.

Stalo se někdy, že ti dravec uletěl?
Když jsem ještě začínal, tak mi uletěla poštolka. Doletěla k jednomu pánovi na pergolu, všiml si, že je ochočená a odvezl ji mé kamarádce Kamile do Hošťálkové. Hned na to mi zavolala a ptala se, jestli ji nehledám.

Na to by někdo mohl oponovat, že sokolníci v podstatě dravce vězní. Chovají je ve voliérách, a tím jim nedají svobodu.
Za prvé jsou to zvířata, které se dostaly do zajetí, tudíž by se ve volné přírodě nemusely uživit. Pokud by se takový dravec dostal do volné přírody a chtěl by hnízdit se svým druhem, mohl by člověka začít napadat, jelikož se ho nebojí. Takoví dravci často končívají v záchranných stanicích. Jsou schopní se uživit, ale napadají lidi, což by se běžně dít nemělo. Takový dravec už musí zůstat v péči člověka na doživotí. Kamarád Monty (poznámka redaktora sokolník Marek Přibyl) má káně zvané Káča, což je naprosto bezproblémový pták na ukázkách. Kdyby se ale dostala do volné přírody, přestane mít denní kontakt s člověkem, pak by do jisté míry zdivočela a začala by na lidi útočit, protože z nich nemá přirozený strach. Stejným způsobem jsme si zdomestikovali psa, kočku, máme je doma a nebereme to jako týrání. Pokud by si takto lidé ochočili dravce, což se asi nestane, brali by to jinak. Sokolnictví je ale čtyři tisíce let starý způsob lovu, kterým se naši předci živili, jelikož v té době ještě nebyly střelné zbraně. Ve středověku to byla výsada nejvyšších pánů, po ukončení války si ve velké pokoře darovali nejvzácnějšího dravce sokola loveckého v bílé variantě. Ublížení dravců se trestalo, například za vybrání jejich hnízda trestali useknutím ruky. V současné době je sokolnictví zahrnuto do seznamu UNESCO, jedná se tedy o živoucí památku lidstva.

Chováš kromě ptáků také jiná zvířata?
Chovám ještě plazy, krajtu tmavou, hroznýše, leguána, varana, chameleona. Zalíbila se mi kynologie, což se pojí i se sokolnictvím, kdy pes může pomáhat při lovu s dravcem. Nejprve jsem si pořídil srbského honiče, pak pasteveckého psa boserona a německého ovčáka. Se všemi cvičím sportovní kynologii v Jasenné, kde se zaměřujeme na poslušnost a obranu.

To je docela slušný počet zvířat. Tví rodiče jsou také velcí chovatelé?
Nejsou, rodičům se to z počátku nelíbilo, pak si zvykli. (smích) Řekl bych, že teď se jim to i líbí. Z počátku se báli, že si něco pořídím a nebudu se o to starat. Teď jsem si vzpomněl, ještě na jednoho domácího mazlíčka. Máme zakrslého čuníka Karla, o kterého se stará především mladší bratr. Je dokonce vycvičený, umí otočku, lehnout si a dokonce nosí i předměty.
Všechna zvířata jsem musel naučit společně žít, aby pes na volno neublížil dravci a podobně. Na ukázkách se stává, že lidi pustí svého psa, který je schopný dravce usmrtit. Toho je schopné i poměrně malé plemeno, jako Jack Russel teriér. Z vlastní zkušenosti mám odpozorováno, že čím větší pes je, tím více se dravců bojí. Záleží také na tom, jak moc je pes socializovaný.

Vypadá, že svůj celý volný čas věnuješ zvířatům.
Trávím s nimi docela dost času, ještě pracuji jako brigádník ve vsetínském útulku pro psy. Když potřebuji prostory pro zimování sovy, tak mi je poskytnou. Zároveň vedu chovatelský kroužek ve volnočasovém centru Alcedo ve Vsetíně. Staráme se tam o běžná zvířata, jako jsou myši, potkani, morčata, hadi, želvy a další. V dětských letech jsem kroužek sám navštěvoval, protože jsem neměl žádné zvíře. Míval jsem ale velkou alergii na chlupy a na zvířata. Po každém kroužku jsem sedával v parku na lavičce, kde jsem čekal, až mi odpuchnou oči. Kdyby to věděla mamka, tak by mě tam v životě nepustila. Časem jsem si na alergeny zvykl, teď už jsem naprosto v pořádku. (smích)

Vypadá to na léčbu šokem.
(smích) Asi to tak bude.

Působíš jako opravdu zkušený chovatel, napadlo tě někdy zvíře?
Varan po mě první dva týdny vyjížděl. Jednou, když jsem mu vyndával misku s vodou, se mi zakousnul do prstu. Držel se mě asi čtvrt hodiny a do dneška mám jizvu. Jednou mě chytlo káně a to mě drželo asi deset minut. K chovatelství to prostě patří.

Teď už asi víš, jak takovým atakům zabránit.
Určitě ano. Ptáci mají také nálady stejně jako ostatní zvířata, takže jednoduše poznáte, kdy je nevrlý. Když má dravec něco měkkého pod sebou, dokáže se drápy pěkně zarýt. Vydrží držet poměrně dlouho, protože má v sobě reflex chytit a nepustit. Stává se, že když jestřáb chytí slepici, nemůže povolit stisk. Jestřáb pak neuletí, může se tedy stát, že jej nějaký člověk usmrtí.

Náladu psa si představit dokážu, ale u ptáků moc ne. Jak to vypadá?
Projevů je víc, například se po sokolníkovi nedívá, nevšímá si ho. Záleží také na tom, jakou má chuť k jídlu, také je důležité počasí. Pokud prší, tak se jim většinou nic dělat nechce. Jednou mi onemocněla poštolka a hned jsem poznal, že je s ní něco v nepořádku. Mamce se zdálo, že s ní nic není, ale nenechal jsem nic náhodě a začal jsem to řešit. Nakazil ji tenkrát špatný holub, ale naštěstí se to dalo léčit. Kdybych počkal pár hodin, určitě by uhynula. Pokud má sokolník cit, musí si takových věcí hned všimnout. Aspektů je hodně. Někdy se stane, že sovy po roce u sokolníků uhynou, protože nejsou schopny zvládat nápor.

Kdy je dobré s výcvikem dravce začít?
Trénovat s ním můžete od malička, aby se sova naučila létat na ruku, musí být v prachovém bílém peří. Později se to nenaučí, pokud ano, byla by to velká rarita. Sovy nemají inteligenci tak velkou, jako dravci. S výcvikem dravce je nejlepší začít také od mala. Moje poštolka je takzvaně imprintovaná, což znamená, že jsem byl jejím rodičem. Když mláďata v hnízdě volají na rodiče, chtějí po nich nažrat. Během pátého, šestého týdne vyhánějí rodiče mládě na lov, ale stále je ještě přikrmují. Voláním pak dravec vybízí, i když se osamostatní. S poštolkou jsem často a vždy na mě charakteristicky volá. Poštolky také bývají nejméně náročné na chov. Říká se, že je to nejvhodnější pták, pro začínajícího sokolníka. Někteří sokolníci s tímto tvrzením nesouhlasí, kvůli vhodnému odhadnutí váhy.

Oproti tomu nejhůře cvičitelný pták?
Klenotem českého sokolnictví je jestřáb lesní, který se málo využívá i na ukázkách. Jsou to stresoví ptáci, jejich výcvik je složitější. Určitě patří do rukou zkušenějším sokolníkům. Většinou ho vlastní sokolníci se zájmem pouze o lov. Další problematický pták je raroh, u kterého člověk nesmí udělat žádnou chybu. Jedná se totiž o dravce s velice dobrou pamětí. Je to stejné jako u psa boserona, který jen těžko odpouští prohřešky. Chyby se u těchto zvířat jen těžko přeučují.

Kolik toho dravec denně sní?
Krkavec jako zpěvný pták má krátký trakt, musí tedy žrát celodenně. Přezdívá se mu zdravotní policie, mrchožrout, takže sní úplně všechno. Dávám mu potkany, kuřata, vařené maso, psí a kočičí granule, piškoty, tvaroh, jogurt, zkrátka všechno. U sov je to problematičtější. Sovy nemají na rozdíl od dravců vole, tudíž potrava musí obsahovat nestravitelné zbytky. Což znamená, že sova nesní nic, co by nebylo opeřené. Z Oseku nad Bečvou si kupuji jednodenní kohoutky, které se vyhazují z líhní. Tuto službu využívají nejen chovatelé, ale také chovatelé ze zoologických zahrad. Lidé na ukázkách na to mívají připomínky, ale tyto kuřátka mají alespoň nějaké využití, jinak by končili na kompostu. Pro mě je to v podstatě rutinní práce a moc nad tím nepřemýšlím. Navíc pro sovy je to důležitá potrava. Často se o nich říká, že jsou moudré. Ale na rozdíl od dravců jsou to poměrně hloupí ptáci a mnohem obtížněji se cvičí. Někdy uletí a už se nevrátí, protože mají poměrně špatný orientační smysl. Nejtěžší u sovy je přetočit její biorytmus z noci na den. Pokud je ve dne aktivní, nesmí být tak obezřetná k ostatním dravcům. Občas se mi při procházení po venku stane, že na ni nalétají kosi. Pokud v dřívějších dobách vyhlásili boj proti dravcům, umístili na volném prostranství výra, na kterého dravci nalétávali. Dravci totiž vědí, že na ně může zaútočit v noci a tímto způsobem se ho snaží zneškodnit.

Když jdeš s dravci pořádat ukázky, bývají vyhladovělí?
Vyhladovělý dravec by nelétal, protože by na to neměl sílu. Měl by ale mít chuť žrát, což je ta kondice ptáka, se kterou létáme na ukázkách. Vše je o chuti ptáka. Pokud jej zvážíme a má optimální váhu, vzlétne bez problému. Ptáci jsou také náchylní na tlak v ovzduší a různé abiotické jevy v přírodě, díky kterým nebude chtít v daný den létat.

Kolik lidí se věnuje v našem okrese sokolnictví?
Vím pouze o mé kamarádce Kamile, která je současně zvěrolékařkou.

Existují soutěže mezi sokolníky nebo nějaká setkání, kde měří své síly?
Závist a podobné záležitosti samozřejmě mezi lidmi jsou, ale soutěže v podstatě neexistují. Pokud se pořádá sokolnické setkání, volí se král lovu podle toho, kdo uloví první zvíře. Většinou se jedná o bažanta nebo něco podobného.

Co na tvůj netypický koníček říkají přátelé?
Na základní škole jim to připadalo divé, říkali mi, ať jdu radši hrát fotbal nebo něco podobného. Později se začali sami angažovat, pomáhali mi stavět voliéry a posedy na ukázkách. Celkem rychle jim došlo, že se zvířatům budu věnovat. Občas mi chodí pomáhat i do Alceda do chovatelského kroužku.

Máš v sokolnictví nějaký nesplněný sen?
Potřeboval bych lepší prostory a zázemí, kde bych zvířata ochránil před různými vlivy.

Vít Jelínek

- narodil se 25. dubna 1994 ve Vsetíně
- momentálně studuje Masarykovo gymnázium ve Vsetíně, poté by se rád věnoval studiu zvěrolékařství nebo přírodovědným oborům
- chová mnoho zvířat, nejvíce ho uchvátila kynologie a sokolnictví
- se zvěrolékařkou Kamilou Křupalovou jsou jedinými v okrese, kteří se chovem dravců zabývají

Autor: Zuzana Vyškovská