„Vyrobili ji dělníci v Kopřivnici. Je to originál z roku 1966. Patřila nějakému tajemníkovi,“ odhaluje původ automobilu muž z Bojkovic.
Vůz nakonec skončil ve stodole, kde postupně chátral. Nakonec se ho tehdejší vlastníci rozhodli zbavit. „Nevěděli, co se starým autem. Tak jsem se ho ujal,“ pokračuje ve vyprávění hrdý majitel.
Tatra 603 pod rukama zkušeného mechanika, kterým se Jaroslav Stehlíček vyučil, postupně začala nabývat svou ztracenou podobu. „Náhradní díly jsem sháněl po různých burzách,“ doplňuje zručný opravář.
Po rekonstrukci automobil už další úpravy nepotřeboval. „Takový vůz se nekazí, jen se musí dobře opečovávat,“ usmívá se Bojkovjan.
S vozem proto vyjíždí jen za pěkného počasí. Ladem však Tatra 603 rozhodně nestojí. „Jezdím po různých výstavách a také vozím svatby. Některé nevěsty si záměrně vybírají můj vůz, protože jsou tlusté a dobře se do něj vlezou,“ žertuje postarší muž.
Nablýskaná Tatra budí zaslouženou pozornost kolemjdoucích. Jaroslav Stehlíček připouští, že už dostal několik nabídek na prodej. Projevili o něj zájem například Američané. „Na to jsem jim vzkázal, ať si nechají své dolary v Americe a já si nechám svou Tatru v garáži,“ usmívá se lišácky milovník veteránů a pokračuje ve vyprávění. „Takové auto se přece neprodává, to se věnuje dobrým lidem, kteří k němu mají silný vztah,“ vysvětluje.
Kromě kupců se o chloubu mezi auty často zajímají také ženy. „Krásné dívky na mě často mávají. I když ta pozornost patří spíše Tatře,“ směje se znalec aut.
Kromě Tatry věnuje svou pozornost také Tatraplánu, který si vypůjčili filmaři při natáčení Černých Baronů. „To víte, že jsem měl o vůz obavy,“ reaguje a vytahuje nenápadný deníček, do kterého zaznamenává dnešní datum. „Tam si zapisuji to, co lidé o mé Tatře řeknou. Tiše sedím a poslouchám,“ prozrazuje své tajemství a napíná uši.
