Odbočit do centra k obecnímu úřadu, kde se hlavní program jarmarku odehrával, bylo zcela nemožné pro řadu stánků a stovky lidí, kteří tudy pomalu procházeli.

Od brzkého rána čekali na návštěvníky lidoví řemeslníci, zabijačkové speciality, frgály, svařené víno či medovina a desítky stánků s nepřeberným množstvím nejrůznějšího jarmarečního zboží.

Divácky tradičně nejatraktivnější částí dopoledne byla soutěž v pojídání jitrnic. Letos se do ní přihlásilo šest jedlíků. Jejich úkolem bylo za deset minut sníst co největší počet jitrnic.

Třetí místo si spořádáním osmi jitrnic zajistil, k radosti početného publika, Jan Múdrý starší z Hovězí. „Vloni tady soutěžil můj syn a také zvládl osm jitrnic. Byl zvědavý, jestli to také dokážu. Nechal jsem se vyhecovat, přihlásil se a povedlo se to,“ pochvaloval si Jan Múdrý starší.

S jakou taktikou nastupuje do podobných soutěží, odhalil Jaroslav Němec, který přijel do Hovězí až z Bystré u Poličky.

Na klání jedlíků se specializuje. Hlásí se do nich i patnáctkrát za rok. Vyzkoušel už soutěže v pojídání švestkových knedlíků, bramborových šišek, párků v rohlíku, guláše či maxi koblih. „Vždy záleží na tom, jaký má soutěž stanovený časový limit,“ poznamenal Němec. „Ze začátku jím ale vždy rychle. Pak už se člověk zasytí a musí pokračovat pozvolna,“ poodhalil zkušený jedlík.

V Hovězí se mu taktika vyplatila. V určeném časovém limitu spořádal deset jitrnic, což mu vyneslo stříbrnou příčku.

Největší apetit v sobotu ovšem prokázal František Šťastný ze Vsetína. Počet jitrnic, které dokázal v předepsaných deseti minutách pozřít a zajistit si tak prvenství, se zastavil na dvanácti. „K jídlu mám od mládí kladný vztah, žádný speciální trénink v tom není,“ poznamenal šťastný vítěz.

Soutěž v pojídání jitrnic ovšem zdaleka nebyla tím jediným, co Kateřinský jarmark návštěvníkům nabízel. Sál, balkon i vestibul kulturního domu byly doslova v obležení lidových řemeslníků a výrobců. „Pozvali jsme řezbáře, kováře, dráteníky či krajkářky. K vidění je tradiční drhnutí peří, zpracování vlny či výroba keramiky,“ přiblížila některé činnosti Jana Koňaříková z obecního úřadu. „V prvním patře úřadu je krásná slovenská izba,“ doporučila ještě.

Krásnou dekorační keramiku inspirovanou lidovými, pohádkovými a zvířecími motivy přivezl do Hovězí představit třeba Jaroslav Martinek z Hvozdné. „Dělám to už patnáct let. Největší radost mám, když vidím, že se moje výrobky lidem libí,“ řekl třiapadesátiletý výrobce. Že se jeho výtvory lidem líbily, nebylo v sobotu z reakcí lidí pochyb.

Řezbářské umění reprezentoval na jarmarku zase Milan Pařenica z Valašského Meziříčí. „Vyrábím obrazy, sochy i svícny,“ představil svou činnost s tím, že na podobné jarmarky jezdívá každoročně.

Na Kateřinském jarmarku nemohl samozřejmě chybět ani hudební doprovod. Před úřadem vyhrávala domácí dechovka Hověžanka, ve foyer dětská cimbálová muzika Jaloveček. Sál zase patřil zpěvu Jasénčanek ze Vsetína.

Veselo bylo také v blízké pálenici, kde voněl ovar a samozřejmě valašská slivovička. Návštěvníky, kteří sem zamířili, vítali zpěvem a hrou hudebníci z hudeckého seskupení Muzyga Harafica.

Atmosféru adventu připomněli Mikuláš s čertovskou družinou i lucky, které obcházely na návsi. V peklo se proměnila obřadní síň úřadu, díky výstavě valašských čertů.

Hovězský jarmark ale nebyl jen možností k nákupu některého z výrobků či něčeho dobrého k zakousnutí. Byl také příležitostí k mnohým přátelským setkáním a pobesedování. „Potkali jsme celou řadu přátel, se kterým se často nevidíme. Medovina byla výborná, první sníh dodal vánoční atmosféru. Jarmark jako vymalovaný,“ shodli se manželé Jana a Vlastimil Dančákovi z Hovězí.