Zima je tak sprostá a nechce sa jej vůbec skončit, tož proto si ju dneska zkusime zahnať smradem z tvarůžku a zavolame společně jaro.

Jak jistě sami dobře vite, tož laska prochází žaludkem, a to je dozajista pravda, lebo jediny recept jak dostať Saru ke mni je tento tvarůžkový.

Vběhnu nalehko do konzumu a kupim si krabici syrečků. Pro ty z vas, keři bydlite kusek od Hoštic, doporučuju vběhnuť do podnikové prodejny a vybrať si tam. Tož to je extaza vůni, kde sa hrabe viagra. Mi stači tvarůžek a ztvrdnu mi aji palce u noh.

S krabicu vběhnu dom a najdu si pořadnu flašku od okurek. Ale pro ty, keři su fajnšmekři tajak já – tož ti si zakupi nebo sami vyrobi a v peci vypali soudek na tvaružky. Jeden doma mám a tož do něho narvu až po vrch všecky ty syrečky. Potem dam soudeček hezky za okno a budu přivolavať sluníčko, aby vylezlo a speciálně mi syrečky prosvitilo. Možeme u teho aji rozverně zpívat: „Sluničko, sluničko, popojdi maličko, vylez zpod mraku a rozpust mi syrečky na sráááčku.“ Tož melodyja je už enem na vas.

Sluničko po takej pisničce dozajista vyleze a ujme sa teho najduležitějšího. Já sa usmívám enem pod fousiska a čekám na hlašení z mistniho rozhlasa: „POZOR, POZOR! Žadame všecky občany, aby si vyvezli žumpu, lebo to smrdi až do susednej dědiny!“ A to je znameni pro Saru. Když toto hlašeni uslyší, tož vi, že sa u mňa doma rozležaju syrečky, a už začne pecť čerstvý chleba a stlukať maslo.

Volam na ňu: „Poď na kusek řeči, dám ti cosik dobrého aji na oběd!“ A ona na mňa břeskne: „Strč si do řiti to tvoje cosik, šak každy vi, že připálíš aji vodu na kamnech.“

Ja sa lišacky pousměju a zeptam sa: „Slyšela si hlašeni od předsedy?“ A ona řekne: „Slyšela, Jarine, esli budu tvaružky, tož počkaj, už letim a dame si pořadně do nosa.“ A já už cely netrpělivy přešlapuju doma a prozpěvuju si jak na lesy.

Eště rychle nachystam hrnky na kyšku a taky kališky na slibovicu, a když vidím, že muchy v okně zběsile prchaju před tym zapachem, tož vim, že syrečky su připravené k sežrani.

Na stole mám prkynka, ale ne ty zachodové, depák. Normálně dřevěné a na tych mám nakrajenu cibulu a česnek. Už sa řiti Sára a nese voňavučky chleba a čerstvučké maslo.

A včílkám, važeni, začinaju ty prave orgije.

Syrečky položime na stul a otevřeme, nosem čmucháme tu krasnu jarni vuňu a vychutnavame atmosferu. Ja ani nedutam, abych nedostal hned před jidlem po čuni, a sleduju Sáru, jak nakrojuje chleba, maže maslo a syrečky posype husto česnekem a cibulu. Ja nalévám rychle kyšku a sliny mi teču do všeckych světových stran. Prvy krajic dostanu kupodivu ja a érotycky vdechuju tu atmosferu, podivam sa vlhkym pohledem na Sáru a ona kyvne hlavou a tak jaksik mile po mni břéskne: „Tož Jarine, nečum a jez, lebo čekáš, až zahřmí?“

Společne sa zakusneme do tej dobroty a hodujeme tak dluho, dokud nevyleze sluničko, lebo už chudačisko tym smradem nemože dýchat a vykukne zpoza mraku ven. A když už tak trošku vykukne, tož přinde na to, že je blbost sa schovávat, a začne svitit jak dive. Vyzkušajte, prosim, všeci tento recept v sobotu ve dvě hodiny a společně přivolame jaro a sluničko, to by v tem byl čert, aby ta zima už neskončila.

P.S. Tento recept je pouze na vlastní nebezpeči, lebo utikaju plyny do všeckych možnych stran a slabym naturam hrozi otrava siru.
Přeju všeckým dobru chuť a přijemné zaživání.