Denně mu pod rukama projdou čtyři tuny jablek.

„Vzhledem k tomu, že sezona moštování trvá asi jen tři měsíce, vzniká velký nátlak. Jablka se musí zpracovat během pár dnů,“ vysvětluje pětadvacetiletý Karger, který už má moštování v krvi. Dnes za ním do malé vesnice Nětčice na Kroměřížsku jezdí zákazníci i z Brna či Ostravy.

Jak jste celý den mezi jablky, máte je ještě rád?

To je otázka, kterou mi často pokládají i zákazníci. Beru to jako práci, která mě baví. Samozřejmě to ve mně někdy přetéká a mám toho dost. Ale jak vidím krásná jablka, neodolám a mošt ochutnám. Pořád si tím připomínám, co pro ty lidi vlastně dělám, že se vracím ze stereotypu do krásy služby pro lidi.

Když se řekne moštárna, mám to spojené s velkým dřevěným lisem, kádí a nesmírnou dřinou. Je tomu tak stále?

Na moštárně, kde jsem začínal, jsme měli dobrou technologii. Poloautomatickou linku. Já ve svých podmínkách mám nástroje, které skutečně připomínají spíše středověk. Jednoduchý drtič. Podobně je tomu i v případě lisu. Tím, že mám ale desetiletou praxi, zvládám „středověkým“ způsobem zpracovat i větší množství za den. Nová technologie stojí mnoho peněz. Na dotace však nedosáhnu. Žádný program pro malé živnostníky není.

Jak jste se dostal k moštování ve 14 letech?

Jako slepý k houslím, jak se říká. Nevlastní taťka začal pracovat v zemědělství. Vysázel sad, zpracovával ovoce. Poté byl pozvaný na exkurzi do Švýcarska, aby poznal tamní zkušenosti. Na oplátku se jeli Švýcaři podívat k nám. Jednomu se zde dokonce natolik zalíbilo, že si tady na důchod otevřel moštárnu. A právě tam jsem získával své první zkušenosti. Postupem času jsem přebíral fungování celé moštárny, protože majitel už byl starý pán.

Zemědělství nepatří v dnešní době mezi nejvíce vyhledávaná řemesla. Nenapadlo vás živit se něčím jiným?

Chvíli jsem zkoušel v místní firmě dělat střechy. Byl jsem také na brigádě ve stavební firmě. Vše bylo ale jen chvilkové. Rozhodl jsem se podnikat. Bavilo mě pěstovat česnek. Tak jsem to rozjel ve velkém. Prodával se dobře. Vedle moštování pro veřejnost jsem začal vyrábět vlastní mošt ze svých jablek, marmelády. Postupem času se to rozrostlo na plnohodnotné podnikání.

Podle vás má tedy „domácí“ mošt budoucnost?

Určitě. Sám jsem se před dvěma lety – když jsem moštárnu de facto přebral – divil, kolik lidí mi volalo a objednávalo se. Až to bylo neuvěřitelné. Navíc byla dlouhá sezona. Nemám strach, že by moštování přestalo lidi lákat. Naopak se obliba rok od roku zvyšuje. Lidé jsou nadšení, že si dovezou něco svého a pak si to v jiné formě odváží. Mám zákazníky například i z Ostravy, Brna, Zlína, Valašských Klobouk, Hostětína.

Aby toho nebylo málo, máte ještě vlastní sad.

Ano. Snažím se jej obnovovat, protože jej vysadil ještě můj otec. Je to asi 20 hektarů. Vyrábíme vlastní mošt a marmelády. Neděláme tedy jen pro veřejnost. Snažím se vytvářet různé příchuti moštu. K jablkům přidáváme jahody, maliny, černý bez, červenou řepu, mrkev a další.

Sezona za chvíli skončí. Co vás pak čeká?

Letošní rok je nadmíru dobrý, takže počítám, že budu moštovat do konce listopadu. Pak mě čekají ještě vánoční trhy na Velkém náměstí v Kroměříži. Tam prodávám horký mošt, horkou malinu. Letos poprvé také bramboráky. Tak doufám, že nám to současná situace nezkazí. Lidé by mohli vyjít ven, nadýchat se čerstvého vzduchu.