Návštěvníci se setkali s hospodyněmi a hospodáři, kteří otevřeli své chalupy a ukázali dobový chod domácností a jarní práce kolem stavení. Lidé si tak prohlédli dříve běžné činnosti, jako je například střiž ovcí a zpracování ovčí vlny, pletení košů, výrobu provazů a šindele či bělení prádla.

Zavítali i do kuchyně, kde se stloukalo máslo a zpracovával tvaroh. Obě činnosti si zájemci mohli sami vyzkoušet. A dobrosrdečná hospodářka výsledný produkt každému nabídla k ochutnání. „Teď se každý snaží jíst zdravě, co nejvíce zeleniny, ale za našich prababiček to bylo naprosto přirozené a normální,“ vysvětlovala při hnětení těsta na pagáčky.
Hlavně děti měly velký zájem vyzkoušet si práci zručných řemeslníků. Pod jejich dozorem mohly zkusit, jak se plete proutěný koš, metla, opracovává dřevo nebo splétá provaz. Pro některé příchozí to byla opravdu rarita, kterou viděli na vlastní oči poprvé.
Pořad Jaro na dědině ve Valašském muzeu v přírodě:
Hospodyně mezitím pracovaly na zahrádce a na louce bělily prádlo.
Ve mlýně se od mlynáře příchozí dozvěděli, že větrný mlýn se dal celý otáčet jako „na kuří nožce“. Podle toho, jak foukal vítr. Nebo že rychlost lopatek se dala regulovat přidáváním nebo odebíráním dřevěných destiček. A když na závěr svého výkladu spustil mlýn, nikdo ani nedýchal.

Když návštěvníkům při prohlídce dřevěněných stavení vyhládlo, mohli ochutnat něco z tradiční valašské kuchyně. Například polévku z jarních bylinek, špenát či pohanková jídla a šrotové pagáče.
Celý den Valašskou dědinou zněly písničky v podání muziky Radhošť a gajdoše Petra Sovjáka. Atmosféru dokreslil dívčí sbor Souboru písní a tanců Radhošť jarními lidovými písněmi. A tak se všichni příchozí přenesli alespoň na chvilku o sto let zpět.