Stovkami dětí se to uplynulou sobotu hemžilo ve Valašské dědině v Rožnově pod Radhoštěm. Po dvou letech se zde uskutečnila akce Hravá dědina, která své návštěvníky zavedla do zapomenutého světa dětských her.

Malí i velcí měli možnost vyzkoušet si hry, kterými se kdysi bavili naše babičky a dědečci. Nechybělo například chytání rybiček, skládání kostek, házení kroužků, cvrnkání kuliček, knoflíková válka, čára, chůze na chůdách, skákání v pytli, hod na cíl, skákání panáka, různé dovednostní hry nebo tradiční kolektivní hry s míčem. Přístupné byly samozřejmě všechny objekty dědiny, návštěvníci tak mohli spojit hry s prohlídkou areálu.

Mezi nadšenými účastníky celodenního programu byla šestiletá Sofie a devítiletý Oliver. Společně s maminkou Simonou dorazili z Hrádku u Frýdku Místku.

„Zatím jsme se byli podívat u kováře, ve škole a na výrobu panenek,“ přiblížila maminka Simona zhruba v polovině akce. Jejich hlavním cílem nicméně byly dílničky, ve kterých se vyráběly hračky z domácích materiálů.

„Je to tu ale velice pestré, takže než k tomu dojdeme, bude to asi chvíli trvat. Líbí se nám tu,“ podotkla a děti na souhlas přikývly. „Já jsem si ještě zkusila jízdu na koni,“ dodala Sofie.

Kdo už byl ze všeho dovádění unavený, mohl se vypravit ke stánisku z Karolinky za tetičkami, které zde vyprávěly nejen pohádky a pověsti. Pro zájemce také zavzpomínaly na dobu svého dětství a prozradily, jak si jako děti hrály.

„Pro nás bylo nejdůležitější být venku. Když to šlo, zglíňali jsme po venku celý den. Svačinu jsme nenosili, nepotřebovali jsme. Na poli jsme zobali hrách, nebo jsme si utrhli jabko“ zavzpomínala „tetička“ Jarmila Mikulášková. I doma se dalo zažít dobrodružství.

„Nejvíc nás bavilo kramařit na půdě. Měli jsme pradědečka, který chodil po Evropě a ze svých cest si vždycky něco přinesl, na půdě to všechno shromažďoval,“ prozradila. Zábavou byly samozřejmě pohádky.

„Hrozně rádi jsme je poslouchali v rádiu. A pak jsme samozřejmě hrozně moc četli, láska k četbě mi taky zůstala,“ podotkla Mikulášková, emeritní ředitelka rožnovské městské knihovny. Na své dětství vzpomíná ráda a je toho názoru, že bylo krásné.

„Dnes je jiná doba, děcka venku skoro neuvidíte, ulice jsou pusté a prázdné. Je to velká škoda,“ dodala „tetička“ Mikulášková.