Předmětem jejich zájmu už také nebyl jen med, ale naučili se využívat i ostatní včelí produkty. Podoba samotných včelích úlů se v průběhu dějin měnila, vždy ale reflektovala místo svého vzniku. Například u nás na Valašsku bývalo odpradávna jediným surovinovým zdrojem dřevo – to se využívalo jak v lidovém stavitelství včetně pokrývání střech dřevěnou krytinou šindelem, tak i při zhotovování včelích úlů. Pro zdejší kraj jsou proto typické většinou hladké, nezdobené kláty se šindelovou stříškou.

Staří Valaši však dlouho do novověku včelařili převážně v lesích a z brtí, jak se takové včelí úly nazývaly, se každoročně ke svátku sv. Václava odváděl „plat medařský". Ze včelínů, které měli poddaní na vlastních gruntech, však žádnou daň neodváděli, proto i mnozí měšťané si za svými humny stavěli včelíny. Nejinak tomu bylo i ve Valašském Meziříčí – ze vzpomínek pamětníků víme, že takřka v každé zahradě měšťanského domu stával nějaký ten včelín ještě i v 1. polovině 20. století. Historické včelí úly už sice pomalu odvál čas, připomenout si dávné včelaře, ale i seznámit se se současným moderním včelařením však můžete až do konce května na výstavě v zámku Kinských ve Valašském Meziříčí, věnované společenskému životu řady hmyzích společenstev, včely nevyjímaje. Zájemci o praktické ukázky včelaření se mohou těšit i na zajímavé květnové doprovodné programy, o jejichž přesném termínu konání však rozhodne sama Příroda, respektive počasí.

Autor:  Ivana Ostřanská, historik Muzea regionu Valašsko