Slavnost konce sklizně úrody v údolí Vsetínské Bečvy si nenechaly ujít desítky návštěvníků. Ti přišli nejenom z vesnice, ale přijeli také z dalších míst regionu a Moravy. Přišel se mimo jiné podívat také ředitel rožnovského Valašského muzea v přírodě Jindřich Ondruš, který má Novém Hrozenkově kořeny.

„Je moc dobře, že se na tradice našeho regionu nezapomíná a že to není zásluhou jen skanzenu," pověděl Valašskému deníku ředitel.

Pochvalně se o aldamáši vyjadřovali také jeho další návštěvníci. „Není se asi čím chlubit, ale já vidím dožínkovou slavnost poprvé. Jsem jí nadšen. Valašské zvyky jsou nádherné," řekl sedmačtyřicetiletý Milan Hekel z Jesenicka, který na Vsetínsko přijel se svou rodinou na víkendovou návštěvu svých známých.

Slavnosti konce sklizně úrody z polí předcházelo dopolední zvaní ve starodávném stylu.

„Hudební a pěvecké skupiny projížděly dědinou a jejími údolími na povozech tažených koňmi. Zastavovaly se u domů a zvaly rodiny na odpolední slavnost," řekla hlavní organizátorka akce Jitka Plátková.

Odpoledne se pak skupina asi šedesáti ženců vydala na pole. Tomu bylo za přítomnosti gazdy a gazděny požehnáno. Chlapi pak kosili, ženy hrabicovaly, omladina stavěla panáky a všichni společně zpívali tradiční hrozenkovské hečené písně. Nakonec byl uvit dožínkový věnec.

Když padly poslední klasy, vydali se ženci do domu hospodáře. Tady gazdovi sdělili, co všechno udělali a jak byli pilní. On je za to pohostil. „Buchet vám gazdina nachystala, tajak ste vinšovali, třeba do fašánek. A piťá do úbyťá," pozval žence k dožínkovému veselí gazda.

Toho pro letošek představoval Břetislav Kopecký. V roli gazdiny jej doprovázela jeho manželka Eva. Oba byli oblečeni do slavnostního, valašského, hrozenkovského kro­je.

Práce a slavnost skončily. Chlapi odložili kosy, ženy hrábě, srpy a džbány s vodou. Došlo na veselí plné koláčů, klobás, vína, piva i slivovice. Začala veselice, která k dožínkám, i těm valašským, vždy patřívala.