V posledních měsících se mluví o tom, že pokud zanikne statut osoby se zdravotním znevýhodněním, bude muset firma pro to, aby se udržela na trhu, handicapované propouštět. Strategii podniku a její další plány vysvětluje předseda představenstva Ivan Abdul.

Výrobní družstvo Irisa je firma s padesátiletou tradicí. Pracuje v ní tři sta zaměstnanců a šedesát procent z tohoto počtu jsou lidé s postižením. Řekněte, jak je pro vás osobně důležité, aby handicapovaní měli možnost zařadit se do společnosti?

Přiznám se, že když jsem v květnu 1989 do Irisy nastupoval, měl jsem tak trochu obavy. O této problematice jsem moc nevěděl. Dnes, po dvaadvaceti letech, ale mohu říct, že jsem hrdý na to, že mám možnost pracovat ve firmě, která dokázala spojit podnikání se sociální politikou. Obdivuji všechny lidi s postižením, kteří musí bojovat se všemi problémy dnešní doby a zároveň řešit své zdravotní komplikace.

Přesvědčil jsem se, že většina handicapovaných si dokáže vážit práce daleko více, než lidé zdraví. A proto je můj pohled na rozdíl od pohledu ministerských úředníků jiný. Já se totiž na postižené nedívám jako na tabulkové hodnoty, ale jako na skutečné lidi se skutečnými problémy.

V kterých provozech u vás lidé s postižením pracují?

Většina zaměstnanců s handicapem pracuje ve výrobních závodech vánočních ozdob a kartonáže v areálu v Luhu. Jsou tam speciální dílny zaměřené na jednoduché montážní práce. Zaměstnání mají tito lidé díky tomu, že se nám podařilo zajistit dlouhodobé kontrakty.

Především s firmou Greiner Slušovice. Ta jako jedna z mála společností v Česku chápe pomoc zdravotně postiženým jako morální povinnost.

Irisa je známá zejména díky výrobě vánočních ozdob. Ty ale tvoří pouze patnáct procent produkce družstva. Jaké další činnosti vyvíjíte?

Mimo sociální politiku při zaměstnávání lidí s handicapem musí Irisa samozřejmě dělat normální podnikatelskou činnost, která družstvu přináší zisk. Takže vytváří vánoční ozdoby, vyrábí kartonáže a zejména lisuje plasty v závodu v Rokytnici.

Většina produkce tohoto závodu směřuje do automobilového průmyslu. Naše výrobky najdete ve většině evropských automobilů.

Závod v Rokytnici je dnes hlavním pilířem družstva a do budoucna zde bude směrována většina investic především do nových výrobních technologií. V letošním roce plánujeme nákup nového pokovovacího zařízení za dvanáct milionů korun a dvou vstřikovacích lisů za osm milionů korun.

Jste druhým největším vývozcem baněk v republice po Dvoře Králové. V čem se od tamního závodu lišíte?

Hlavní rozdíl je v obchodní strategii. Zatímco ve Dvoře Králové se zaměřili na kvantitu, my jsme se rozhodli nebojovat s čínskou konkurencí, a zaměřit se na bohatě dekorované vánoční ozdoby. Takže jsme sice druzí, co se týká množství, ale co se týká kvality, tak naše ozdoby jsou hodnoceny jako nejlepší.

Vaše baňky se prodávají po celém světě. Kde například na ně mohou lidé narazit? A máte přímo i zakázky ze zahraničí?

Osmadevadesát procent produkce je vyrobeno pro vývoz. Nejvíce dodáváme na americký trh, dále pak do Německa, Holandska, Anglie a Francie. Vánoční ozdoby z našeho družstva se prodávají v obchodních domech Harrods, Selfridges, Neiman Marcus a v mnoha dalších.

Jak se vyrábějí baňky? A jaký sortiment těchto vánočních ozdob nabízíte?

Závod nyní nabízí asi patnáct tisíc vzorů vánočních ozdob. Nicméně je schopen uspokojit i zákazníka, který si z této široké škály nevybere. Vyrobíme mu baňky podle jeho návrhu a přání. Výroba ozdob přitom není nijak jednoduchá, zaměstnanci musejí každý kus vzít do rukou až desetkrát. Hodně pak záleží na používané technologii.

Získali jste řadu českých i mezinárodních ocenění, pochlubíte se nějakým?

Máte pravdu, jedná o se celou řadu ocenění. V loňském roce jsme se opět zařadili mezi 100 nejlepších a v listopadu se zúčastnili slavnostního vyhlášení ve Španělském sále na Pražském hradě. Další významné ocenění jsme v loňském roce získali v soutěži Český patron 2010, kde v oborové kategorii Nejlepší zaměstnavatel a zaměstnavatel roku jsme obsadili 2. místo.

I když výše uvedené ocenění patří mezi nejprestižnější ocenění v Česku, tak nejvíc si cením toho, kterého se nám dostalo od našeho obchodního partnera firmy Xerox za sociální politiku, kterou Irisa dlouhodobě podporuje. Těžko se popisují pocity, když nový obchodní ředitel této společnosti, který přiletěl z Ameriky, prošel si celý podnik, a poté prohlásil: „Ode dneška je pro mě Irisa srdeční záležitost, protože v Americe jsem se nesetkal s firmou, která by mimo svůj byznys dokázala myslet na své zdravotně postižené spoluobčany.“

Veřejností před pár týdny otřásla zpráva, že by v roce 2015 měl zaniknout status osoby se zdravotním znevýhodněním. Co by to pro vás znamenalo?

Tato informace pro nás není nová, protože návrh novely zákona o zaměstnanosti se začal projednávat na začátku loňského roku a společně s Asociací zaměstnavatelů zdravotně postižených jsme se těchto jednání s ministerstvem práce a sociálních věcí aktivně účastnili.

Většinu sporných bodů se nám podařilo vypustit. Jeden ale zůstal. A to právě zrušení kategorie osob zdravotně znevýhodněných. Při prosincovém jednání nám ale ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek slíbil, že zrušení kategorie OZZ bude letos řešit. Sejít se máme v březnu.

Ministr si samozřejmě uvědomuje, že jde o citlivé téma, protože statut osoby zdravotně znevýhodněné má v Česku přes čtyřicet tisíc lidí a pokud by přišli o tento statut, většina skončí na úřadech práce.

Kdyby zákon začal platit, museli bychom okamžitě zastavit sociální činnost, tedy uzavřít chráněné dílny a propustit většinu zdravotně postižených. IRISA by pak na trhu zůstala, ale jako firma, kde pracují jen zdraví lidé.

Nedokážu si představit, jak by skončili zdravotně postižení. Pro mne osobně si totiž tito lidé zaslouží, abychom jim pomáhali.