I přes restrikce a omezení si cestu do rožnovského skanzenu našlo v covidovém roce téměř 228 tisíc návštěvníků. To je jen o 130 tisíc méně, než v roce 2019.Život ve skanzenu v roce 2020 umlkl od masopustu.

„Pak k nám turisté chodili hlavně přes léto, kdy si našli programy, které jsme mohli spustit. Potom se to zastavilo. Na to, že nebyly tradičně oblíbené Vánoce a Velikonoce ve skanzenu, je návštěvnost moc pěkná,“ pochvaluje si Pavlína Polášková z Valašského muzea v přírodě.

Letošní rok začal netradičně, ale ve skanzenu věří, že se brzy vrátí k normálu.

„Zrušili jsme květnové akce, letní plánujeme. Uvidíme, za jakých podmínek je budeme moci uskutečnit,“ dodala.

Rožnov pod Radhoštěm je podle místních branou Beskyd a srdcem Valašska. Květen 2021.
VIDEO: K návštěvě Rožnova jeden den nestačí

O vznik Valašského muzea v přírodě se zasloužili členové rožnovského muzejního spolku, zejména sourozenci Alois a Bohumír Jaroňkovi. Již před první světovou válkou předložili plány na přenesení několika roubených staveb do městského parku. Své cíle uskutečnili při přípravách národopisné slavnosti v roce 1925.Tehdy vznikl základ areálu Dřevěné městečko. Postupně se rozšiřoval o další stavby.

Dnes tu návštěvníci najdou například kostel sv. Anny z Větřkovic, fojtství z Lidečka, palírnu z Lačnova či sýpku z Heřmanic.V 60. letech 20. století byla zahájená na pasece zvané Stráň výstavba prvních roubených chalup a hospodářských staveb.

Měla vytvořit co nepravdivější obraz valašské dědiny zasazené do rázovité valašské krajiny.Dřevěné městečko a Valašskou dědinu na počátku 80. let doplnil technický areál zvaný Mlýnská dolina s funkčními historickými stavbami poháněnými vodou.

Čtvrtým areálem muzea se v roce 1995 staly Pustevny se zvoničkou a s objekty Maměnka a Libušín vystavěné na konci 19. století podle návrhů architekta Dušana Samo Jurkoviče. Dnes jsou národní kulturní památkou.