Investice do pořízení vlastního bydlení je u Čechů naprostou prioritou. Svědčí o tom loňské výsledky stavebních spořitelen a bank. Na hypotékách si loni Češi půjčili asi 150 miliard a dalších 74 miliard si půjčili na úvěrech ze stavebního spoření. V obou případech se jedná o téměř dvojnásobný nárůst oproti roku 2006.

Co se mění ve financování rodinné výstavby:

Příspěvky státu na stavební spoření: Vládní reforma se financování bydlení dotkla jen okrajově. Maximální roční odečitatelná položka úroků ze stavebního spoření zůstala na úrovni 300 tisíc korun. Prozatím se nezměnila ani výše státní podpory, která činí 15 procent z roční uspořené částky, od roku 2004 to je maximálně 3000 korun ročně. Nadále platí, že úroky z vkladů jsou osvobozeny od daní z příjmů. Úroky z úvěrů je i nadále možné odečíst z daní.

Hypotéka versus stavební spoření: Získat hypotéku je rychlejší, na úrocích se ale méně vyplatí. Získat úvěr ze stavebního spoření je zdlouhavější, a to hlavně, když spoření nemáte založené. Nejdříve se pak musí požádat o překlenovací úvěr, který se později překlopí v úvěr obvyklý. Výhodou spoření však zůstává finanční podpora od státu. Rozdíl mezi oběma produkty je i v případě předčasného splacení.

U hypoték totiž banky často požadují zaplacení smluvního penále, které dosahuje až několik procent ze zbývající částky. U stavebního spoření se za předčasné splacení penále neplatí.

Fixace: Během fixačního období se nemění výše úroku. Klient si fixaci určuje při podpisu smlouvy a po jejím vypršení si s bankou dohaduje nové období. Čím je fixace delší, tím je úrok vyšší a hypotéka dražší. Klient má ale jistotu, že na něj v jejím průběhu nedopadnou změny úrokových sazeb. Při kratší fixaci klient sází na to, že se situace na trhu může změnit a jemu se podaří na úrocích ušetřit.