„Pro vesmír jsem se nadchl už jako kluk. V šesté nebo v sedmé třídě jsem četl román Julese Verna. V té době mě upoutaly komety. Chodil jsem proto za naší učitelkou fyziky tak dlouho, až to nevydržela a poslala mě na hvězdárnu,“ vysvětluje sedmačtyřiceti­letý muž.

Ve druhé polovině sedmdesátých let pak začal navštěvovat astronomický kroužek. Poté odešel studovat na strojní fakultu v Ostravě a ke hvězdám se vrátil v polovině devadesátých let. „Na hvězdárnu jsem si chodil vyčistit hlavu. V roce 2007 pak přišla nabídka, že bych mohl svého koníčka proměnit v zaměstnání,“ prozrazuje vsetínský rodák.

Kromě sledování vesmírných těles zaměstnávají Martina Leskovjana návštěvníci, organizace akcí a zpracovávání projektových žádostí. Velký důraz klade i na to, aby neztratil v astronomii přehled.

„Dnes zaměstnává astronomy například hledání planet u cizích sluncí. Jinak se stále zajímám o komety, ale nespecializuji se,“ přiznává.

Při sledování vesmíru se už párkrát zamyslel i nad jinými civilizacemi. „Doufám, že nejsme ve vesmíru sami. Ale nevěřím, že nám sem jezdí mimozemšťané vyšlapávat kruhy do obilí. Ve vesmíru panují obrovské vzdálenosti, není pravděpodobné, že by nás navštívili,“ usmívá se.

Při otázce na astrologii si povzdychne. „Na horoskopy nevěřím. Není to vědecky podložené, ba naopak. Nelíbí se mi, když na důvěřivosti lidí někdo vydělává,“ přiznává.