Huříková: Šumavu jsem vždycky milovala, dokud jsem nepotkala lásku

V současné době dokonce jezdí za jednu z nejprofesionálnějších stájí na světě. Tereza cyklistikou opravdu žije, nezapomíná však, že je to především zábava. Pro nadšené cyklistky pořádá každý podzim Ladies Bike Weekendy, pod mottem: „Na kole to správné cyklistické dámě má slušet".

Pocházíte z Vimperku, přivedly vás na Valašsko naše kopce?
Poprvé jsem byla na Valašsku ve čtrnácti letech na cyklistické dovolené s rodiči. Spala jsem ve stanu v kempu pod Pustevnami, připadalo mi, že jsem na Slovensku. Lidé tu byli milí a kopce ostré, ale nikdy by mě nenapadlo, že mě to k nim zavane. Šumavu jsem vždycky milovala a byla velkou patriotkou, dokud jsem nepotkala lásku, která hory přenáší. Valachovi je prostě těžké odolat. (smích)

V dětství jste se věnovala běžeckému lyžování. Myslíte si, že to byla dobrá průprava pro cyklistiku?
Šumava je pro běžkaře ráj, který mi tady v zimě trochu chybí, pokud teda nasněží. (smích) Rozhodně mi dospívání na běžkách dalo dobrou fyzičku, ze které čerpám dodnes. Je to úžasný doplněk ke kolu a psychický relax.

Jak jste se k cyklistice dostala?
Semínko ve mně zasely Kačenky, Hanušová a Neumannová, které slavily úspěch nejen na lyžích, ale také na kole. Pro mě to byl skvělý doplněk, až jsem jednoho dne stála na nejvyšším stupni v dresu mistryně republiky. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mně tento sport učaroval. Pak šly lyže stranou, dala jsem přednost tvrdšímu druhu sportování. Dřina a odřená kolena mě ani tenkrát neodradila.

Účastnila jste se mnoha českých, světových pohárů i Olympijských her v Pekingu. Co považujete za svůj největší sportovní úspěch?
Prvním nezapomenutelným okamžikem bylo vítězství na Mistrovství světa v juniorech. Stejně pro mě znamená titul na Mistrovství světa v časovce. V kategorii do třiadvaceti let jsem získala medaile z Mistrovství Evropy a vyhrála Světový pohár. V ženách jsem pak stabilně jezdila v TOP TEN, zúčastnila jsem se Olympijských her, na Mistrovství Evropy jsem byla čtvrtá a na Mistrovství světa sedmá v XCO (Poznámka redaktora: Cross country ve formátu olympijské disciplíny). Pyšná jsem na svou premiéru v maratonu, vloni jsem se na maratonském Mistrovství světa umístila na šestém místě. Mám více momentů ve své kariéře, na které nezapomenu.

To určitě ano, máte ještě nějaký sportovní sen?
Vím jak chutná třpyt medailí a chtěla bych ho znovu zažít i v elitní kategorii. Taky bych ráda dostala druhou šanci v závodech na Olympijských hrách.

Měla jste někdy chuť s cyklistikou jednou provždy praštit?
Myslím si, že na každého to jednou dojde a dostane se do zdánlivě neprůchozí situace. Když jsem se ocitla ve stínu, byl tu můj přítel, který mi dodal kuráž se vším bojovat a uvědomit si, proč a jak moc cyklistiku miluju.

Co máte tedy na cyklistice nejraději?
Tu volnost, svobodu, adrenalin, hravost, spojení s přírodou, není tolik času v lese na houbách jako na kole. (smích) A pak závodní vzrušení, to vypětí sil a konečná úleva spojená s vyčerpáním.

Cyklistika je spojena s častými dopingovými skandály. Část lidí dokonce předpokládá, že to v cyklistice bez dopingu nejde. Co si o tom myslíte?
Ta část lidí mi kdysi touto teorií podlamovala kolena. Pak jsem se ale sama svou čistou touhou a tvrdým tréninkem ocitla v elitní desítce světa a podium měla na dosah. To mě přesvědčilo na vlastní kůži, že bez dopingu to v mém sportu jde.

Bez tréninku a talentu nemohou být žádné velké úspěchy. Jak vypadá rok profesionální bikerky?
Je hodně pestrý. Začíná tvrdou přípravou v teple. Nejraději jezdím do Alcudie na Mallorcu, kde denně šlapu do pedálů pět až šest hodin. Na jaře se tréninky zintenzivňují a přichází první přípravné závody. Letos jsem první závody absolvovala na Kypru. V půlce dubna se pak rozjíždí hlavní sezóna světovými poháry, které přináší i spoustu hodin na cestách. Tohle intenzivní náročné období vrcholí mistrovstvím světa na začátku září, pak sezóna pomalu končí. V říjnu si obvykle dávám krátké volno pro regeneraci, než začnu opět trénovat a závodit v cyklokrosu, který je skvělým zpestřením přípravy na další sezónu, pokud je slabá zima, jako tomu bylo třeba letos.

Hlídáte si své stravování nebo si naopak dopřejete, na co máte právě chuť?
Podzim a zimu si dopřávám, na co mám chuť. Jaro je období shazování a léto hlídání. (smích)

Máte před závodem nějaký rituál?
Můj rituál začíná už den před závodem, kdy naposledy trénuji na trati závodu. Načítám si terén a v myšlenkách jsem už v závodu. Snažím se načerpat poslední síly odpočinkem a meditací, pak si dám své předzávodní jídlo lososa s rýží. Den závodu už není rituál, ale rutina. Emoce jdou stranou. Nasnídám se, sbalím si věci, rozjedu se a připravím se na startovní čáru. Tam je poslední okamžik pro krátkou meditaci a zmobilizování veškeré energie do prvního šlápnutí s výstřelem startovací pistole.

Přemýšlela jste, čemu byste se chtěla věnovat po závodní kariéře?
Pořádám každý podzim Ladies Bike Weekendy, které jsou vlastně takovou dámskou jízdou s mottem, na kole to správné cyklistické dámě má slušet. Abychom toho docílily, učíme se zvládat terén s grácií, odvahou a dobrou náladou. Jelikož stále závodím, nemám tolik prostoru na tyto Ladies Bike akce. Proto bych se chtěla po kariéře víc věnovat právě ženám, kterým kolo učarovalo tak, jako mě. A tím nemyslím tu závodní stránku, ale vše to vzrušující a krásné, co horské kolo nabízí. Když cítíte, že jste se sžili, je to pak opravdu jízda!

Máte nějaký sportovní vzor?
S věkem se často sportovní vzory vytrácí, ovšem mě jeden provází celou kariérou a asi to tak navždy zůstane, Gunn - Rita Dahle.

Jaké závody vás v letošní sezóně čekají?
Spousta závodů! Celý Světový pohár cross country. Mistrovství světa a Evropy v této disciplíně stejně jako v maratonu. Mezi těmito vrcholnými závody budu také závodit na domácí půdě a to na českém poháru a několika maratonech Kolo pro život.

Procestovala jste spoustu míst, jaké jsou vaše oblíbené tratě?
Mezi oblíbené tratě patří Jižní Afrika, Austrálie, Amerika, Kanada, Norsko a další. Stihnu je projet za jediný rok, a tak není už moc míst na světě, kde jsem nezávodila. Nejraději mám ale tratě, které jsou doma nebo se jim alespoň podobají. Proto se každý rok nejvíc těším na Světový pohár do Nového Města na Moravě, který se koná 25.5.! Čím více se přijde podívat fanoušků, tím více síly budu mít, takže všechny čtenáře a Valachy tímto srdečně zvu na velkolepou podívanou! Budu ráda, když přijdete fandit!

Autor: Zuzana Vyškovská