Tu a tam hnízdí i v jiných částechrepubliky.

Hohol je menší a zavalitější než kachny divoké. Samec je ve svatebním šatě zbarven kontrastně černobíle. Velká čtverhranná hlava je černá s kulatou bílou skvrnou mezi zobákem a okem. Samice a mladí ptáci jsou méně nápadní a bez bílé skvrny. Při svém prudkém letu vydává hohol charakteristické svištivé zvuky. Lidé, co jej znají, jej při letu dříve uslyší, než uvidí. Hnízdí v dutinách stromů nebo v budkách. Živí se hlavně živočichy, nejraději má měkkýše a vodní hmyz. Příležitostně konzumuje i pijavky, pulce žab, drobné druhy ryb a obojživelníků. Dovede se za potravou potopit do hloubky 8 metrů a pod vodou vydrží až 30 sekund.

Hohol u nás protahuje dále na jih, ale část ptáků také zimuje. Zatím nevíme přesně, odkud pocházejí ptáci, kteří u nás zimují. Když zamrzne pobřeží Severního moře, tak asi odsud přilétají na naše nezamrzlé řeky.

Na Valašsku se hohol objevuje na tahu v březnu a říjnu. Potkáme ho ale i v zimě na Bečvě a na přehradních nádržích, třeba na Bystřičce nebo Stanovnici. Množství ptáků souvisí s průběhem zimy – v mrazivé zimě se ptáků u nás na Bečvě vyskytuje mnohem více, než v zimě mírné.

Druh patří ke zvláště chráněným druhům ptáků – je zařazen do kategorie silně ohrožených druhů.

Karel Pavelka, zoolog, Muzeum regionu Valašsko