Přes třicet let v knihovně. To je pro mnohé polovina života. Jak by se dala shrnout taková doba mezi knihami?

V knihovně jsem od roku 1982, takže celých třicet sedm let. Ve funkci ředitelky od roku 1998. To je půlka života mezi knížkami ale hlavně mezi lidmi, kteří ty knížky potřebují. A musím říci, že to byla práce velice zajímavá a bavila mě.

V roce 1998 jste se stala ředitelkou. Jaká byla knihovna tehdy?

Knihovna sídlila ve staré vilce na Svárově v nedostatečných prostorách. Celým obdobím od roku 1998 až do roku 2006 se táhne jako červená nit usilovná snaha získat pro knihovnu lepší umístění…

Čím vším knihovna až do dnešních dnů prošla?

Myslím, že prošla opravdu velkými změnami. Od zavedení výpočetní techniky (vzpomene si dnes ještě někdo na výpůjční sáčky, do nichž se vkládaly z knih „knižní lístky“?) přes důraz na vzdělávací akce pro školy i pro veřejnost až k výrazné podpoře čtenářství a čtenářské gramotnosti a to pro všechny generace i sociální skupiny. Klíčová byla změna prostor v roce 2006.

Které chvíle byly nejtěžší?

Asi rok 1998. Každý začátek je těžký…

Co se vám jako ředitelce nejvíce povedlo?

Myslím, že jako zásadní mohu označit stěhování knihovny do budovy na Dolním náměstí v roce 2006 a současně s tím vybudování týmu pracovníků knihovny, které práce baví, dělají ji rádi a dělají ji dobře. To vše by ovšem nešlo bez podpory zřizovatele.

Co naopak byste vrátila zpět a udělala jinak?

Škoda že se během stěhování nepodařilo prosadit, aby turistické informační centrum fungovalo i na galerii, která je umístěna nad ním byla by tam skvělá kavárna i s doplňkovým prodejem regionálních výrobků a klidné místo k posezení. V současné době je zde umístěna učebna a oba provozy se navzájem ruší.

Jaký je rozdíl mezi knihovnou před a po revoluci?

Zásadní. Jak ve výběru literatury, tak v opravdu „svobodném“ přístupu k informacím a také v možnostech vyhledávání informací. Dnes jde spíš o to, abychom se učili ve světě informací orientovat a abychom uměli rozeznat informace pravdivé a nepravdivé to je úkol dnešních knihoven.

Jak se změnili čtenáři?

Čtenáři se změnili také. Zvykli si být náročnější, čtou na různých médiích, očekávají od knihovny službu „s přidanou hodnotou“ s úsměvem a noblesou.

Dokážete vyčíslit, kolik vy sama přečtete knížek?

Dívala jsem se do statistiky a vloni jsem měla sto čtyřicet tři výpůjček. To by znamenalo, že přečtu dvě až tři knihy týdně. Ale je fakt, že něco z toho byla cédéčka, něco časopisy, které se čtou rychleji. Ale ta stovka knížek za rok to bude.

Po téměř čtyřiceti letech odcházíte. Teď vás čeká už jen odpočinek?

Těším se, že se budu plně věnovat vnoučatům. Ale do knihovny budu chodit pořád. Na ty úžasné besedy a další programy. Jako ředitelka jsem je vnímala pracovně a po celém dni jsem si je neprožila naplno. Teď už přijdu jako návštěvník a vychutnám si je v klidu.

Co byste popřála knihovně do dalších let?

Stále hodně čtenářů a návštěvníků, lidí toužících po vzdělání a po objektivních informacích, vstřícného zřizovatele a dostatek peněz na její rozvoj. A také aby tým, který v knihovně dobře pracuje, fungoval takto i nadále.

Helena Gajdušková

- narodila se v Hodoníně v roce 1957
- vystudovala Střední knihovnickou školu v Brně
- v roce 1981 absolvovala obor knihovnictví a vědecké informace na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
- pracovala jako vedoucí oddělení knihovnických služeb Okresní knihovny Vsetín
- v roce 1998 se stala ředitelkou Masarykovy veřejné knihovny ve Vsetíně
- za dobu svého působení získala řadu ocenění, mezi která patří například Medaile 2. stupně MŠMT za vynikající pedagogickou činnost 2012, Velkomoravský knihovník (ocenění Svazu knihovníků a informačních pracovníků) 2015, Medaile Zdeňka Václava Tobolky za významný přínos k rozvoji českého knihovnictví (Sdružení knihoven ČR) 2017.