Audit Deníku: Handicapovaní a zdraví? Valašsko váhá

Zlínský kraj byl ale jedním ze tří regionů v republice, kde podporu inkluzi vyjádřila většina respondentů.

Jedním ze zastáncům inkluze je Martin Gazda, iniciátor známého projektu Malé mimi.

"Jsme evropskou zemí na úrovni a oni jsou toho součástí. Handicapovaní mají mnohdy díky svému omezení v jiných směrech navrch. Není důvod je odkládat do zvláštních škol," tvrdí.

Opačné stanovisko zaujímá šéf odborářů v Continetal Barum Jan Skoch.

„Mluvíme-li o mentálně handicapovaných žácích, je to další kamínek do mozaiky zhoršujícího se systému vzdělávání u nás," uvedl.

Společné vzdělávání dětí většina škol zvládá

Region – Zlobily, zlobí a budou zlobit – jsou to přeci děti! „Jsou to miláčci," oponuje asistentka Romana častému názoru. Postiženým dětem pomáhá s výukou na zlínské základní škole.

Původně přitom pracovala jako prodavačka.

„Děti si za mnou chodily povídat do prodejny u školy, až mi jednou jejich učitelka řekla – když vás to s dětmi tak baví, nechcete si udělat kurz na asistenta? A mně to přišlo jako super nápad," vzpomíná Romana. Naplno se dětem věnuje teprve pár měsíců, ale ohromně jí to baví.

„Je úžasné, že můžu někomu pomáhat s učením, i když je to samozřejmě i náročné," popisuje svou novou životní roli.

„Obdivuji některé učitele, jak jsou trpěliví, někdy mám pocit, že by ve třídě mělo být rovnou několik asistentů," dodává.

Začlenit různé děti do jednoho kolektivu může být problém. Ale také nemusí. Nakonec – v minulosti se často v jedné vesnické škole museli dohromady učit děti rozdílného věku a často i s naprosto rozdílnými schopnostmi, vadami či poruchami.

„Kdo nezažil 28 dětí ve třídě, 2 ADHD a 1 autistu, a to vše bez asistenta pedagoga, neví, co je to naše školství," směje se ředitelka malenovické mateřské školy Ivana Pilátová. Zvládnout se to zkrátka „muselo". A zvládá se to i nyní.

„V naší škole provádíme inkluzi již dlouhá léta a řekl bych bez problémů, protože se snažíme řídit radami a doporučeními," prozradil ředitel Základní školy Luhačovice Roman Lebloch.

Ve své škole již měl děti postižené zrakově, sluchově i tělesně. Zkušenost mají také s dětmi s vývojovými poruchami učení nebo autisty.

„Dítě s autismem u nás skončilo školní docházku před 4 lety, mělo přiděleného asistenta, se kterým učitelé i ve spolupráci s rodiči vše bez problémů zvládali, navíc tento žák školu výborně reprezentoval v přírodovědných předmětech," připomněl ředitel Roman Lebloch s tím, že zatím mají v luhačovické škole jen malou zkušenost s dětmi mentálně hendikepovanými.

„Tady si myslím, že je parketa pro učitele-odborníky ve speciálních a praktických školách k tomuto účelu zřízených," doplnil.
Kladně hodnotí inkluzi také ve Valašských Kloboukách.

„Jsme přesvědčeni, že inkluzivní vzdělávání je možné a správné, důležitá je všestranná podpora dítěte, což ale stojí peníze, které tu dřív nebyly," vysvětlil ředitel Základní školy Valašské Klobouky Karel Ptáček.

„Tento způsob výuky a výchovy se nám osvědčuje, je to především otázka dostatku financí na podpůrná opatření a pak také přístupu učitelů a rodičů," doplnil. Předpokládá, že ministryně Valachová bude dále pokračovat v poctivé práci a plnění slibů o zlepšování školství.

„Věřím, že se bude situace ve veřejném vzdělávání jen zlepšovat," uzavřel.

Všeobecně si ředitelé škol stěžují na zbytečnou míru byrokracie. Doufají však, že vynaložené prostředky a úsilí se vrátí v osobnosti dítěte.

„Jsou učitelé, kteří dokáží skutečné zázraky, třeba pro nás udělala maximum učitelka Marie Křivánková na 16té ZŠ Zlín," pochválila Marta Pečeňová, jejíž syn trpí Aspergerovým syndromem, což je jedna z poruch autistického spektra.

„Stále jsem tenkrát musela řešit, co se synem bude, kde bude studovat, jak jej dopravit, jak zajistit odbornou pomoc, jak mu máme pomoci, a to samé řešily i další maminky nestandardních dětí," zavzpomínala zakladatelka společnosti Za sklem a iniciátorka „vytvoření pracovní pozice asistenta pro postižené školáky".

Nyní je i díky jejímu přičinění možné najít pomoc nejen ve školách, ale také u různých organizací, které se specializují na lepší začlenění postižených dětí do společnosti.

MARCELA KANIOVÁ

Inkluze moc nefunguje, soudí na Kroměřížsku i mnohé osobnosti z oboru

Kroměřížsko – Handicapované děti ve třídách společně s těmi ostatními? Názory respektovaných osobností z Kroměřížska oslovených Deníkem se různí. A to i přesto, nebo možná právě proto, že mnozí z nich jsou profesí právě učitelé, nebo alespoň s dětmi pracují.

Například dlouholetá ředitelka holešovského Centra volného času TyMy Jarmila Vaclachová sice zdůrazňuje, že v jejich zařízení se v rámci volného času děti prolínají zcela přirozeně, v případě vzdělávání si ale užitečností inkluze jistá není. „U nás v našem zařízení je to běžné a nemáme s tím problém, v hlavním vzdělávacím proudu to ale šikovnější děti brzdí a je to příliš náročné pro učitele. Handicapované děti pak často nezažijí žádný úspěch," upozorňuje.
Podobně to vidí také bývalá kroměřížská starostka Daniela Hebnarová, která je aktuálně ředitelkou tamního Domu kultury.

„Stále si myslím, že děti, které vyžadují speciální péči, by měly takovou odpovídající péči dostat. A to i s ohledem na rozvoj jich samotných. Žáci se závažnějšími typy hendikepů si pro svůj rozvoj zaslouží vzdělávaní, které po stránce vybavení i odbornosti standardní škola nyní nabídnout nemůže," vyjádřila se pro Deník.

Středoškolská učitelka Svatava Ságnerová z Holešova sice připouští, že zatím nemá přímou pedagogickou zkušenost s tímto typem vzdělávání, přesto inluzi fandí. "Míra podpory učitelů a škol včetně připravenosti celé inkluze by ale měla být výraznější," říká.

A z osobností kroměřížského regionu s ní v průzkumu Deníku souhlasil například ředitel Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži Jan Košárek. „Rozhodující je však spolupráce rodiny a školy. Musí být na obou stranách," míní ředitel kroměřížské církevní školy.

Inkluze ano, ale nerušit speciální a praktické školy

Uherské Hradiště - Jarošov – Několikaletou zkušenost s inkluzí mají na Základní škole v Jarošově. I když tomu tehdy tak neříkali, začali před šesti lety integrovat žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

„Je to vždy o domluvě s rodiči. Jsme menší škola, třídy nemají tolik dětí, i proto je to možná u nás jednodušší," uvedl ředitel Základní školy Jarošov Pavel Jančář. Dodal, že ale chápe, že pro instituce s vyšším počtem žáků ve třídách to může být problém. Podle jeho slov není inkluze nic, co by tu nebylo už před ministryní školství Kateřinou Valachovou.

Dříve ale více záleželo na vůli jednotlivých ředitelů. Inkluze pro školu, kterou vede, sice nepřestavuje problém, zároveň ale dodává, že by bylo velkou chybou rušit praktické a speciální školy. V těch totiž i méně zdatní nebo jakkoliv omezení studenti mohou zažít pocit úspěchu.

Za posledních šest let vystudovalo v Jarošově několik dětí se smyslovým postižením a také s lehčí formou autismu.

„Integrovat děti s těžší formou autismu nebo lehkou mentální poruchou je už samozřejmě složitější," uvedl Pavel Jančář.

V Jarošově funguje dokonce i třída v mateřské škole pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, konkrétně se jedná o logopedickou třídu.
Pro tuto školu je inkluze do jisté míry plusem, konečně totiž mají na platy asistentů a nemusí je dotovat z peněz ostatních učitelů. (bm)

Handicapovaní + zdraví? Valašsko váhá

Valašsko – Seriál Deníku pokračuje dalším ožehavým tématem – Inkluzí. Spojení dětí handicapovaných s dětmi zdravými či neobvykle nadanými do společných tříd, vyvolalo rozporuplné reakce.

Podle 40,9 % panelistů Deníku z celé ČR je inkluzivní vzdělávání správným krokem. O opaku je přesvědčeno 59,1 % dotázaných. Argumentují například tím, že společné vzdělávání brzdí děti zdravé, že není v silách učitele věnovat se stejnou měrou oběma skupinám.

Podle ředitelky Dětského domova a školy v Liptále Evy Žůrkové si společné vzdělávání již dříve našlo přirozenou a postupnou cestu tam, kde k tomu jsou podmínky. Tedy samotné možnosti handicapovaného dítěte, podmínky ve škole, erudovaní pedagogové a v neposlední řadě zájem a podpora rodičů.

„Plošné zavedení integrace, jen na základě rozhodnutí štrasburského soudu, což se však oficiálně popírá, není v nejlepším zájmu všech dětí," poznamenala ředitelka.

Bohaté zkušenosti s inkluzí mají ve vsetínské Základní škole Integra.

„My v tomto systému jedeme už pětadvacet let. Jen jsme tomu vždycky říkali integrace a teď je to inkluze," řekl učitel Josef Kovařík.

Vysvětlil, že když se začalo mluvit o inkluzi, nemuseli v systému výuky nic zásadního měnit, jen pokračují dál. Pedagogický sbor považuje integraci za důležitou. Ve výuce používají různé prostředky. „Jeden z nejdůležitějších je práce asistenta pedagoga," uvedl Kovařík.

V této pozici pracuje na Základní škole Integra Radka Zeťáková. Důležitost začleňování například dětí hůře naučitelných mezi kolektiv vyzdvihuje.

„Vidím, že má práce asistentky má velký smysl. Mám na starosti holčičku v první třídě. Trpí autismem.

Začala spolupracovat a musím říct, že od začátku školního roku se hodně zlepšila. Dokonce bych řekla, že v některých věcech je lepší než ostatní," zhodnotila Zeťáková.

Vysvětlila, že kromě autismu se hodně setkává s dětmi trpícími poruchami pozornosti. „Rozvrh výuky se přizpůsobí těm pomalejším a podle něho se učí ostatní děti. Že mají mezi sebou někoho, komu díky nemoci jde učení hůře, ostatní ani nevnímají. Chovají se naprosto přirozeně," řekla Radka Zeťáková.

ZPRAVODAJOVÉ DENÍKU

Osvědčilo se podle vás společné vzdělání dětí zdravých a handicapovaných?

Soňa Zelíková, 46 let, Vsetín, vedoucí občanské poradny
ANO. Záleží však na míře handicapu. Obě skupiny by si měly být vzájemně prospěšné, nikoliv si na obtíž.

Milan Mareček, 60 let, jednatel Spolku pro zachování Valašských tradic
NE. Brzdí to vzdělávání jak zdravých tak i handicapovaných dětí. Vyučující se nemůže dostatečně věnovat oběma skupinám.

Helena Gajdušková, 59 let, Vsetín, ředitelka Masarykovy veřejné knihovny
Společné vzdělávání zdravých a handicapovaných je správné, nejsou však pro to vytvořeny podmínky – chybí asistenti (často hrazeni jen z projektů na určitou dobu – co potom??), příliš velký počet dětí ve třídách a nepřipravenost pedagogů na nároky z tohoto vyplývající

Petra Dvořáková, 35 let, Zlín, ředitelka Domu kultury Vsetín
ANO. I handicapovaní lidé existují a nejsou o nic méně hodnotní než zdraví. Veřejnost si na jejich přítomnost a život s nimi musí zvykat a již od dětských let se učit jak jim může život usnadnit.

Dušan Trličík, 53 let, Vsetín, hudebník, skladatel, textař
ANO. Inkluzívní vzdělávání je spíše správnou cestou.

Milan Orálek, 63 let, jednatel Českého svazu ochránců přírody Valašské Meziříčí
NE. Povede k další degradaci úrovně vzdělávání, rozšíření šikany a celkovému znechucení dětí i rodičů z našeho školství.

Dan Žárský, 56 let, ředitel Diakonie ČCE – středisko Vsetín
ANO. Domnívám se, že je příliš krátká doba na definitivní vyhodnocení společného vzdělávání. Již nyní však dle mých zkušeností převládají pozitiva nad negativy.

Jiří Polášek, 51 let, duchovní správce farnosti Zašová
ANO i NE. Znám školy, kde postižené berou za své, i když odstup je zjevný. Naproti tomu nejsem proti speciálním školám (zvláštním), kde se postiženým plně věnují.

Petra Proksová, 39 let, zdravotní sestra Nemocnice Vsetín
ANO i NE. Ano v případě, že zdravé děti se naučí respektovat a pomáhat hendikepovaným, ne, že výuka hendikepovaných může klást velké nároky na pozornost učitele, který bude těmto dětem

Eva Žůrková, 60 let, ředitelka Dětského domova a Základní školy Liptál
Společné vzdělávání si již dříve našlo přirozenou a postupnou cestu tam, kde k tomu jsou podmínky. Myslím tím možnosti handicapovaného dítěte, podmínky ve škole, erudovaní pedagogové a v neposlední řadě zájem a podporu rodičů těchto dětí. Plošné zavedení integrace, jen na základě „rozhodnutí štrasburského soudu", což se však oficiálně popírá, není v nejlepším zájmu všech dětí.

ZPRAVODAJOVÉ DENÍKU