Jak to u vás doma vypadalo, když to všechno propuklo?

Nikde jsem nechodil. Ze začátku jsem byl za prvních čtrnáct dní snad jednou v obchodě. Jinak jsme vařili z mražáku. Tak dlouho doma zavřený jsem nebyl nikdy.

Jak to vydrží muzikant, když nemůže koncertovat ani zkoušet?

Po kapele se mi stýská. Jé, jak já bych hrál! Kytaru doma vezmu do ruky, ale to není ono. Jsem zvyklý společně s muzikantama. A bez lidí nemám takový motor. Muzikant potřebuje publikum, to je živná půda. S klukama z kapely jsme si občas zavolali, ale vůbec se nepotkávali. A to jsme měli zkoušet, než začne festivalová sezona.

Nedělali jste ani živé přenosy, jak to dělají ostatní?

Nejsme kapela, která by dělala takové ty streamy, moc se mi to nelíbí. Pár jsem poslouchal, ale strašně špatně to zní z některých těch zkušeben.

Takže zůstal Fleret na mrtvém bodě?

To ne. Těsně před tím, než přišly vládní nařízení, roztočili jsme si nové cédéčko a dost věcí jsme stihli odzkoušet na zkušebně. Většinu nových věcí jsme dokonce zkusili, jak fungují na lidi ještě na posledním koncertu 7. března ve vyprodané Heligonce u Jarka Nohavici. Snažili jsme se využít tento nepříznivý čas a z dlouhé chvíle točíme desku. A to tak, že se nepotkáváme.

To jde?

Nahráváme ve Zlíně v garáži u našeho bubeníka Rosti (Rostislav Koplík – pozn. redakce). Já s kytarou a Staňa (houslista Stanislav Bartošík – pozn. redakce) po jednom a kluci mladí umí kytaru a basu točit z domova. Takže natáčíme desku na dálku. Já třeba vymyslím písničku, pošlu ji telefonem, uděláme aranžmá, oni si ji nazkouší a pak dotáčejí. Je fakt, že padesát procent jsme už měli předtím sehrané.

A co děláte, když zrovna nenatáčíte ve zkušebně?

Snažím se minimálně na hodinu denně jít nahoru do své zkušebny v domě a hrát. Jednak jsme s manželkou pořád doma, tak ať se aspoň chvíli nevidíme, ale hlavně je třeba trénovat prsty a nenechat zakrnět hlas. Za čtvrt roku nečinnosti by člověk nevydal ani hlásku. Prvních deset dní jsem vůbec nehrál. A pak mi málem odpadly prsty. Když mě něco napadne a skládám, jsem nahoře i tři hodiny. To je teď jediná hudební činnost. A také oprašuju elpíčka. Poslouchám staré věci, které kdysi vydal Supraphon. Duší jsem bigbíťák, ale neurazí mě žádná muzika. Takže si poslechnu Olympic, Skoumala, starý valašský folklor, Oceán s Petrem Mukem, ale i dobrou dechovku. Nedávno jsem třeba vytáhl desku Jarmilky Šulákové. Normálně bych na to neměl čas. Teď je na to času dost.

Máte možnost i pohybu venku…

Moc jsem ocenil, že nebydlím v paneláku. Už chápu, jak se lidi radují, když mají aspoň balkon, jaká je to svoboda. Zavřený v paneláku to bych se z toho zbláznil. Tady mám zahradu, kdykoli můžu vylézt ven. Člověk nemůže jen hrát, nebo sedět u televize. Jak se udělá pěkně, jdu ven.

Jen za odpočinkem?

To ne. Musím říct, že tak čistou zahradu jsem na jaro nikdy neměl. Věnuju se i zahrádce. Mám rád bylinky, ze kterých vařím čaj, nebo je používám jako koření. Nasadil jsem mátu, oregano, tymián, pažitku, libeček a další. A samozřejmě zeleninu, když bude krize dlouho trvat, stane se ze mě vegetarián (smích). Budu jíst jen ředkvičky, papriku, hrách a všechno, co jsem zasadil. Teď mi udělala velkou radost udírna, kterou jsem dostal na narozeniny. Takže udím maso, sýry, zase se mám jak zabavit.

Jak se zdá, berete to v pohodě. Je něco, co vám Koronavirus moc zkomplikoval?

Těžce nesu zavřené hranice. Rád cestuju, do Rakouska na Slovensko a tak. Pravidelně a několikrát za rok jezdíme na kola. To letos asi moc nebude. Ale u nás v Česku je taky krásně. Máme krásné Valašsko, Šumavu. A bylo by myslím správné nechat letos peníze tady a nevozit je pryč. Pomoct republice bude dobrý nápad. Všem přeju zdravíčko a ať se potkáme někde u pivečka v lepších dobách.

Zdeněk Hrachový, 59 let

- ženatý, tři děti

- sedmatřicet let působí v kapele Fleret, předtím hrál rok ve skupině Šperhák

- duší je bigbíťák, ale poslouchá českou i zahraniční muziku napříč žánry

- mezi jeho záliby patří kolo, cestování a rybaření