Etnograf Jaroslav Štika: Frgál je nepodařený vdolek. Na sváteční stůl nesměl

Největším odborníkem na tuto specifickou oblast je bývalý ředitel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, etnograf Jaroslav Štika. O původu i charakteristice oblasti vydal knihu Valaši a Valašsko, která má nově vyjít ve druhém vydání.

Přibližte čtenářům, kdy a jak vůbec Valašsko vzniklo.

První obyvatelé, kteří na východní Moravu přišli, byli z Moravy a Slezska. Koncem patnáctého a zejména pak v šestnáctém století však zavítal do této oblasti od východu po karpatském oblouku lid pasteveckého zaměření. V soudobých pramenech je psáno, že začal obhospodařovat horské části kraje a Moravané a Slezané se usídlili v dolinách. Jaký byl pastevecký lid původu, se odborníci asi dvě stě let dohadovali. Před sto padesáti lety se tvrdilo, že jsou to Rumuni. V intelektuální společnosti v Praze nebo ve Vídni platilo Valach = Rumun.

A jednalo se opravdu o Rumuny?

Byli to lidé, kteří v sobě uchovali pozůstatky národů, jimiž k nám přišli, tedy z oblasti Podkarpatské Ukrajiny, jižního Polska a především Slovenska. Domácí obyvatelé přijali jejich způsob života. Chovali ovce zvané valašky, které přežijí v horách. Začali se po valašsky i oblékat, nosili oblečení z ovčí vlny. Hlavně nohavice, huně a krpce. Tím se začali asi v 17. století odlišovat od ostatních regionů.

Kde vůbec začínají a končí hranice Valašska?

Během historického vývoje se to měnilo. Nejdříve tak bylo označováno území, kde se intenzivně chovaly ovce, a převládalo pastevectví. V 17. a 18. století jej tvořilo Frenštátsko, Rožnovsko a Vsetínsko. Koncem 18. století ale začalo salašnictví upadat, takže se hranice vymezily podle kroje. Tehdy se začalo do Valašska počítat i Valašskokloboucko a Vizovicko.

Nyní je tomu jak?

Když začal zanikat od poloviny 19. století kroj, nejvýznamnějším znakem pro Valašsko se stal dialekt. Přestalo do něj proto patřit Frenštátsko, protože tam se mluví lašsky, a přibylo naopak Zlínsko nebo oblast kolem Bystřice pod Hostýnem.

Takže Zlíňané nelžou, když o sobě tvrdí, že jsou Valaši?

Ne. Zlínsko bylo vždycky specifickou oblastí, protože leží na rozhraní Valašska, Slovácka a Hané. Podle badatelů spadá do území, které se nijak nejmenuje. Ale vymezení hranic není záležitostí vědců, ale lidí, jak oni sami to cítí. Třeba Fryšták je hodně na rozhraní. Jsou v něm hanácké statky, ale na Holešovsku tamní lidi vždycky označovali za Valachy.

Řekněte, jaký význam má pro Valašsko tradiční sladký pokrm frgál…

Jeho původní název je koláč, podle oblého tvaru, nebo vdolek, protože je vespodu těsto a nahoře posýpka. Označení frgál patřilo nepodařené vdolku. Takovému, který hospodyně vyřadila, protože byl třeba připečený, a nemohl jít na sváteční stůl. Snědly jej děti. Název frgál byl ale tak výrazný, že se z něj stal obchodní tah. Koláče podobného typu se totiž pekly všude.

Čím je tedy ten valašský výjimečný?

Na Valašsku přetrvávaly vdolky déle jako obřadní pečivo a měly svůj jasný charakter. Základní čtveřici tvoří sušené hrušky, povidla, tvaroh a mák. K nim se pak přiřazují i další suroviny. Typický pro Valachy je třeba i takzvaný zelňák, což je vdolek neboli frgál posypaný zelím, opepřený a přikrytý tenčí vrstvou těsta. Specifikum valašských vdolků je prostota, což je dáno rázovitostí regionu.

Je podle vás dobrý nápad, že výrobci o značku usilují?

Pro obchodníky je to perspektivní. Valašský vdolek je obdoba italské pizzy. Z obchodního hlediska to má cenu. Zvláštností je na něm název frgál, popularitu si už vydobyl i tradicí a jednoduchými surovinami, které začínají být v poslední době zvláštními.