Budova sloužila svému účelu ještě do 60 let 20. století. Připomínkou je pamětní deska. Příznivci turistiky v regionu také ví, že v letech 1925 až 1950 byl předsedou KČsT, později KČT. Pro nás je ale důležité, že při svých vycházkách do přírody zachycoval svým objektivem krajinu, obce, lid. Vytvářel tím důležitý dokument své doby. Ve sbírkách Muzea regionu Valašsko jsou stovky jeho fotografií, které zasahují až do Beskyd. V počátcích svých fotovýprav používal aparát na skleněné negativy – desky, nejčastěji formátu 10x15, 12x16 nebo 13x18cm.Tyto desky si také sám vyvolával ve své laboratoři. Z exponovaných snímků pak vydával pohlednice, turistické průvodce a materiál k propagaci turistiky na Valašsku.

V roce 1928 se zasloužil o stavbu turistické chaty na Vsackém Cábu a nedalekou rozhlednu. Na jeho snímcích nás upoutá nejen dokonalý dokumentární charakter, ale také výtvarné cítění a postihnutí „Genia loci“ daného místa. Na závěr jedna historka, která se váže k jeho celoživotnímu fotografickému dílu. Není ale ojedinělá, jak ukáže naše příští pokračování seriálu. Ukazuje, jak nezodpovědně se chováme k odkazu předků a nalezeným historickým artefaktům. Při přestavbě jeho bývalé lékárny na hotel byly nalezeny fotografické negativy na skleněných deskách – několik krabic. Skončily – jak jinak, v kontejneru na stavební suť. Naštěstí všímavý občan zasáhl. Desky byly zachráněny a jsou zatím v soukromých rukou. Čekají na odborné ošetření, digitalizaci a uložení do archivu pro poselství příštím generacím. Podobný příběh se odehrál také nedaleko a byly tam zachráněny skleněné desky z výstavby přehrady. Ale o tom zase příště.

Milan Ošťádal