O Štreitově životě byly natočeny tři filmy. V pětašedesáti letech, kterých se dožívá právě dnes, odzbrojuje svým entuziasmem a láskyplností.

„Stále hledám postižení obecného lidského údělu,“ řekl Štreit jednou.

Fotoaparát vzal rodák ze Vsetína do ruky až v prvním ročníku olomoucké pedagogické fakulty.

Zvěčňovat lidi ze svého nejbližšího okolí začal jako skromný venkovský kronikář v zastrčeném Sovinci, z něhož postupně vytvořil vyhledávané kulturní centrum.

První výtvarnou výstavu uspořádal v roce 1974. Tři měsíce také strávil v ruzyňské vazbě, odkud vyšel s podmíněným trestem deseti měsíců za hanobení republiky. Totalitnímu režimu se nelíbily jeho údajně „nepravdivé“ snímky. Po propuštění už nesměl vyučovat, ale fotografoval dál.

Mistr hlubokých sond do lidské duše vyučuje nyní na Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. Na svém kontě má více než sedm set autorských výstav a přes pětadvacet knih dokumentárních fotografií. V roce 2006 byl navíc oceněn medailí Za zásluhy.