Byl to obyčejný smrček z lesa. Japonští mistři bonsají takovým nalezencům říkají jamadori. Mistr Pavel Slovák nechal jeho kořeny dva roky sílit v kontejneru. Loni ho přesadil do keramické mísy.

„Strom je v dobré kondici, počasí nádherné. Můžeme ho začít tvarovat,“ rozhodl Slovák. Se svým žákem Miroslavem Škrabalem se pustili do práce. Před žasnoucími návštěvníky informačního centra Zvonice na Soláni v sobotu sehráli hotový koncert pro čtyři ruce.

Jemnými střihy nůžek a kleštiček, vyvazováním drátem a zpevňováním dlahou přiblížili smrček ušlechtilému tvaru připomínajícímu miniaturu dospělého stromu.

„Je to jen úvodní tvarování. Takových zásahů bude mnoho, než se z něj stane krásný kousek. Bonsaj je jako obrázek, který nikdy nedomalujeme,“ tvrdí Slovák.

Umění bonsaje podle něj spočívá ve schopnosti mít představu o budoucí podobě rostliny a snaze ztvárnit ji. „Mohou to být stromy z prořezávek nebo rostliny z upravovaných sjezdovek a suťových polí. To vše je úžasný materiál,“ vypráví mistr.

S bonsajemi začínal před pětadvaceti lety. To ještě nebyly k dostání žádné knihy, neměl se s kým poradit. Dopustil se mnoha chyb, z každé se ale poučil. Dnes je Slovák uznávaným odborníkem. V Japonsku nikdy nebyl, ale s tamními mistry se potkává v zahraničních bonsajových centrech.

Doma ve Viganticích založil seminární školu. Škrabal patří mezi jeho talentované žáky. „Letos bych měl dostat vysvědčení,“ vypráví muž, který má v Novém Hrozenkově bonsajový dvůr a sklep se zhruba sedmdesáti stromy. Na jejich tvarování si zatím příliš netroufá. Mistr jezdí za ním a zásahy provádí buď sám, nebo společně. „Obávám se, abych něco nepokazil,“ vysvětluje Škrabal.

Část svých výtvorů předvádějí na výstavě, která ve Zvonici potrvá do konce tohoto týdne. Lidé byli bonsajemi i předvedenou ukázkou nadšeni.

„Jsou to krásné a zajímavé exponáty. Na tvarování bonsají bych ale neměla odvahu,“ přiznává Dana Kořístková.

Ukázka z výstavy