Letos má festival Hlasy ještě jeden podtitul – hlas a struny.

„Kapely jsou poskládané tak, že hlasové projevy vždycky doplňuje hra na strunné nástroje. Ať už je to violoncellové duo Tara Fuki, HLASkontraBAS Oktet, kde čtyři hlasy doplňují čtyři kontrabasy, nebo Zdeněk Bína, který kombinuje hlas s kytarou,“ doplňuje zakladatel a zároveň hlavní dramaturg festivalu.

Hlasy připravují tři lidé, kteří fungují ve spolku Fujaré. Práce každý ročník zaberou zhruba rok. Pak se o hladký průběh přímo na místě stará asi dvacítka dobrovolníků.

Dění zasadili pořadatelé do amfiteátru Valašského muzea v přírodě. A jak podotýká druhý člen týmu, těžko byste hledali v Rožnově hezčí místo, s pěknější přírodou a okolím.

„Říkám tomu dřevěný festival. Atmosféra dřeva se propojuje s hlasem. Poslouchat hudbu mezi stromy je něco jiného než na koupališti,“ míní Jan Petružela.

Třetím rokem udržují spolupráci se Slováky a Poláky a Hlasy dělají ojedinělým mezinárodním festivalem. Festivalem, kde hraje hlavní roli přirozený hudební nástroj.

„Žádný takový v Čechách, na Slovensku, a pokud vím ani v Polsku není. Byly tu pokusy, v pořádání podobných, ale nevydržely. Nemáme v tom konkurenci,“ vysvětluje.

Kapel s výbornými zpěváky je spousta. Fujaré by mohli sestavit program na pět let dopředu. Není to ale tak jednoduché.

„Dramaturgicky je to trochu problematické, protože se trefujeme do celého spektra žánrů. Ne každému divákovi vyhovíme. Snažíme se pokrýt všechno od folkloru až po alternativu. Snažíme se dělat dramaturgii bez kompromisů. Chceme nabídnout lidem to nejlepší,“ ujišťuje Jan Petružela.

Diváci odcházeli spokojení. Každý si našel to své.

„Bylo to vynikající. Těšil jsem se na Hanku Rybku, na kterou jsem byl tak před deseti lety. Ale nakonec jsem vlastně chtěl slyšet všechny. Líbí se mi muzika, kde jsou vícehlasé vokály,“ liboval si Martin Pospěch ze Zašové.

Hlas mu není cizí, protože zpívá ve sboru a dalších kapelách.

„Něco takového tu vyloženě chybělo. O zvláštní kouzlo festivalu se postaral také neobvyklý catering ve formě krajových specialit. Jsem rád, že mi to konečně vyšlo a letos jsem mohl na Hlasy dorazit. Nic se nedá vytknout, nic bych neměnil,“ uzavírá Zašovjan.