Předvánoční rozhovor Valašskému deníku poskytl kněz Jan Surowczyk, který působí poslední dva roky ve Francově Lhotě na Hornolidečsku

Teologii studoval na Papežské teologické univerzitě v Krakowě. Kněžské svěcení přijal v roce 1988. Zpočátku působil v Polsku. Pak se dostal na Slovensko, kde strávil deset let. V České republice působí už tři roky. Na starosti má kromě Francovy Lhoty také farníky z Valašské Senice a Střelné.

Co pro vás osobně představují svátky vánoční?

Od raného dětství jsme vždy každý den chodili na roráty a skrze ně jsme se připravovali na vánoční svátky. Maminka nás budila už ve čtyři hodiny ráno a museli jsme se dostat do osm kilometrů vzdáleného kostela. To byl takový zvláštní zážitek. Bývalo v tu dobu hodně sněhu, autobusy nejezdily, tak jsme se někdy dopravovali i na lyžích. Jako děti jsme tak cítili, jak se Ježíš blíží k nám.
Po posledních rorátech, jsme již čekali na Štědrý den, zdobili jsme stromek, připravovala se večeře a pak přišly Vánoce.
V dospělosti, když jsem přišel k františkánům, měly Vánoce ještě jeden zvláštní význam. Svatý František jako první v Itálii udělal jesličky. Jako františkáni jsme si tedy dali vždy záležet, aby byly jesličky krásně v kostele vyzdobeny. Dodnes se snažím i ve Francově Lhotě slavnostním způsobem vnést sošku Ježíše do jesliček. To vše začalo právě u františkánů. A tento zážitek má pro mě dodnes velký význam.

Pociťuje v tomto období jiný přístup lidí k životním hodnotám?

Jistě. Lidé v současnosti dávají přednost materiálním hodnotám, nakupují cenné, bohaté dárky a často zapomínají na duchovno. Samozřejmě i dary jsou potřebné. Nepochybně mají svůj význam  i spolu s vánoční výzdobou. Symbolizují štědrost. Na první místo je však třeba stavět duchovní hodnoty, jinak se vytrácí smysl Vánoc. V Evropě, v jiných zemích, naštěstí ještě ne na Valašsku, už lidé často nevědí, proč se slaví Vánoce. Poselství Vánoc se tak vytrácí a může přijít generace, která již nebude vědět, kdy to všechno začalo.

Proč myslíte, že současná společnost vyznává spíše konzumní pojetí Vánoc?

Myslím, že velkou úlohu sehrávají reklamy, které jsou v médiích. Ty upoutávají pozornost člověka na to hmotné. Neodsuzuji je, ale právě o to více je potřeba usměrnit lidi  a vysvětlit jim pravý smysl Vánoc.
Vše je potřebné, i materiální věci, neboť žijeme ve světě, nejsme andělé. A to je velká úloha pro kněze. V prvé řadě by měl lidem připomínat duchovní stránku Vánoc a vyváženě spojit jedno i druhé.

Trávíte Štědrý den v kruhu svých nejbližších? Vy sám vzhledem k povinnostem zřejmě nemůžete odcestovat, přijede naopak rodina za vámi?

Přes dvacet let, co jsem knězem, netrávím svátky doma u rodičů. Do Francovy Lhoty za mnou ale přijede nejmladší sestra s manželem a dítětem a také kmotra. Vánoční svátky tedy strávím   v kruhu rodiny.
Ve Francově Lhotě se i tak cítím jako v rodině. Zdejší farníci jsou dobří, ptají se, co bych potřeboval. Moc mě těší, že mají zájem o kněze. Necítím se sám, to je důležité.

Jaké vánoční tradice jste si zachoval z dětství?

V Polsku máme zvyk, který zde není. Jsou to vánoční oplatky, které kněz posvětí  v kostele. Otec rodiny se poté modlí při štědrovečerním stole a po modlitbě nabídne oplatek ostatním členům rodiny. Každý si odlomí kousek a přeje si přání. Oplatek je symbolem boží lásky, která se rozděluje a naplňuje lidské srdce. Tuto tradici si od dětství pamatuji a udržuji. Pak je to samozřejmě také zpěv koled.

Mají Vánoce v Polsku odlišný charakter jako v České republice?

Ne, patříme mezi slovanské národy a pojetí Vánoc v obou zemích je podobné. V Polsku se rovněž peče cukroví, na Štědrý den máme kapra. U polské štědrovečerní večeře se však podává dvanáct chodů, představujících dvanáct apoštolů. Jediným rozdílem je právě vánoční oplatka a také to, že půlnoční mše začíná v Polsku skutečně až o půlnoci.

Máte nějaké vánoční přání?

Moc bych si přál, aby se na Valašsku prohloubila víra v Ježíše Krista, který k nám o Vánocích přichází a přibylo více kněží. Za to se modlím.