„Nejsem zajímavý člověk, měla byste psát o jiných lidech," vysvětlovala mi trpělivě, než jsem ji přesvědčila, že když někdo dostane ocenění Pro amicis musae, které Zlínský kraj uděluje jednou ročně vždy jen jednomu kandidátovi, zase tak bezvýznamný není. „No dobře," svolila. Ale vzápětí mně dala nesplnitelnou podmínku: „Ale slibte mi, že to bude krátké, ano?"

Omlouvám se, paní Urbachová, že jsem vaše přání nesplnila. Ale snažila jsem se. Opravdu moc.

Jak dlouho žijete na Valašsku?

Přišla jsem tu za manželem, který dostal jako lesní inženýr umístěnku do Valašského Meziříčí. Nejprve dojížděl za mnou do Brna, ale když se narodily dcery, řekla jsem si, že bude nejlepší přestěhovat se za ním. A tak jsme se v roce 1955 nastěhovali do bytu ve Vsetíně.

Líbilo se vám tady?

Ano, samozřejmě. Učarovalo mi, že jsem na Valašsku objevila kus starého života. Mnoho z toho, jak lidé dříve žili a co se jinde už vytratilo, tu pořád bylo. A taky se mi líbil místní dialekt. Teď se region rychle rozvíjí, modernizuje se, ale v šedesátých letech minulého století tomu tak ještě nebylo.

Kde jste v té době pracovala?

Od roku 1960 jsem pracovala v Okresním vlastivědném muzeu ve Vsetíně, kde jsem se věnovala především výzkumu lidového kroje a starým formám lidových řemesel.

Jak jste se dostala k folkloru? Kdy přišlo rozhodnutí se vydat tímto směrem?

Když jsem v Brně studovala na filosofické fakultě, seznámila jsem se s chlapcem, který byl primášem Slováckého krúžku, který patří k nejstarším folklorním spolkům v České republice. Začala jsem do něj docházet a hodně se mi tam líbilo. Hlavně kroje, kterým jsem se věnovala většinu svého profesního života. Ty první, které jsem zkoumala, byly ze čtyř brněnských předměstí.

Jak se provádí výzkum lidových krojů?

To chodíte od chalupy k chalupě a sbíráte střípky do skládačky. Ptáte se lidí, co nosila jejich maminka, co babička, co prababička, z jakých částí se oděv skládal, z čeho byl ušitý a tak podobně. Pokud má někdo schovaný kroj, nafotíte ho, popíšete. Taky navštěvujete archivy, zkoumáte dobové zmínky a procházíte pozůstalosti.

O valašský krojích jste napsala knihu Lidový kroj na Vsetínsku. Řekněte, čím je specifický?

Tím, že je z materiálů, které měli Valaši k dispozici. Ze lnu se vyráběly košile, rukávce, sukně, zástěry a šátky, z vlny kalhoty, vesty či kabáty a z kůže pak krpce.

Kromě krojů jste se zabývala i lidovou výrobou na Valašsku. Jaká řemesla jste popisovala a proč jste nenapsala knihu i o nich?

Zajímala jsem se například o tkalce, punčocháře, soukeníky, ševce a barvíře. Knihu jsem o nich nenapsala, ale zase jsem o lidové výrobě natočila šest filmů a napsala řadu článků do novin a časopisů.