„Je to ekologický poklad. Proto se snažíme o jeho záchranu,“ vysvětluje ekolog Milan Orálek s tím, že v Beskydech a jejich podhůří roste už jen dvacet původních stromů. „To jsou tisy, které mají dvě stě a více let. Zbytek jsou kultivary dovezené z jiných regionů,“ říká Orálek.

Cílem ochránců přírody je zachovat půvoní genofond. Vyryté semenáčky svěří do péče ovocné školce Podhoří v Lipníku nad Bečvou, případně lesnické škole v Hranicích. Až dorostou a zesílí, poputují do volné přírody na vhodná lesní stanoviště.

Za kritický úbytek tisů mohou podle Orálka hlavně naši předkové. Dřevo totiž bylo ceněné pro svou odolnost vůči vodě i žáru. „Vyráběly se z něj luky, kuše, nádoby na vodu i sklářské formy,“ připomíná ekolog.

S výjimkou dužiny plodů je celý jedovatý, v minulosti se také proto používal k vyvolání porodu. „Pastevci tisové porosty ničili, protože krávy, které se zde popásaly, nedávaly chutné mléko,“ upozorňuje Orálek.

Některé semenáčky, které ekologové nasbírali, pocházejí od tisů rostoucích v zahradách na území Valašského Meziříčí.

„Evidujeme tady tři takové stromy. Nejstaršímu v místní části Hrachovec je odhadem dvě stě šedesát let. Nejstarší v našem regionu je ovšem tis v Zubří, který je zhruba o sto padesát let starší,“ zdůrazňuje ekolog.

Loni ochránci přírody vysadili zhruba padesát tisů. Deset jich putovalo do lesů na Vsetínsku. „Byly staré kolem sedmi let. Vybral jsem pro ně místa, aby byly chráněny proti okusu zvěře,“ upozorňuje revírník Dalibor Dušek.

Během deseti let, kdy ekologové realizují záchranný program, vrátili do přírody dvě stě tisů červených.