„Lyžování dělám celý život. V zimě provozuji servis lyžařský, v létě lyže sbalím a mám tady cykloservis,“ přibližuje Anděl.
Za celý svůj život nasbíral předměty, které lidem dokážou přiblížit historii lyžování na Valašsku. „Jsou to staré krámy, ale historicky cenné. Každá vystavená věc má svůj příběh, o všech můžu něco říct a vím i to, po kom je,“ říká sportovec tělem i duší.
Uspořádat výstavu, která je v Karlovském muzeu k vidění až do března, byl Andělův nápad. Vystavené předměty jsou drtivou většinou z jeho soukromé sbírky.

„Na to, jakou sbírku máme v rodinném domku na půdě, jsme přišli až v sedmdesátých letech. Zdědili jsme je po manželových rodičích,“ vysvětluje Blanka Andělová. Není tedy divu, že některé předměty pocházejí už z roku 1920. „Další exponáty jsme získali my sami, je to naše srdeční záležitost,“ říká žena. Ke každému předmětu se váže příběh, pečlivě zapsaný do paměti manželů.
Zajímavou historii mají například lyže, které byly modelem pro Zimní olympijské hry v Innsbrucku v roce 1964.

„V tom roce jsme se jako technická četa zúčastnili Univerziády ve Špindlerově Mlýně,“ vzpomíná Andělová. Shodou okolností čtrnáct dní předtím, než byla Univerziáda, byly Olympijské hry v Innsbrucku. „Byla tam všechna světová esa, o kterých jsme v Evropě jen slýchali. Tehdy tam jezdila francouzská lyžařka Annie Famose, jež shodou okolností Univerziádu vyhrála,“ vysvětluje sportovní nadšenkyně. Tím, že byli u tréninku lidí, kteří na Univerziádě závodili, se s nimi Andělovi seznámili. „Motali jsme se tam kolem, ušlapávali jsme tratě, protože tehdy ještě žádné ratraky nebyly,“ dodává Andělová.

Od Famose pak manželé získali její sjezdové lyže. „Byly to dva metry dvacet dlouhé sjezdovky. Manžel na nich potom jezdil a měl co dělat, aby je zvládl,“ usmívá se žena. První kovové lyže se zalévanými hranami a bezpečnostním vázáním jsou pro výstavu v muzeu skvostem. „Navíc je to pro nás citová záležitost,“ dodává Andělová.

Zajímavostí jsou na výstavě i lyže Jaroslava Sakaly, který na nich v Harrachově skákal na mistrovství v letech na lyžích „Sakala nebyl na závod nominován, protože měl nějaké neshody se Svazem lyžování, takže na závodech dělal předskokana,“ říká Anděl. Podle něj se Sakala rozjel z nejvyššího okna a skočil dvě stě pět metrů, čímž překonal kritický bod. „Nejvyšší skok na můstku mu ale jako předskokanovi neuznali. Uznal mu jej až Bolek Polívka jako nejdelší skok ve Valašském království,“ usmívá se lyžařský znalec.
S podobným příběhem jsou na výstavě spojeny všechny věci. Některé Anděl „ulovil“ ve vyhozeném harampádí, další mu vděční sportovci přenechali s podepsaným věnováním. „Život mám prostě s lyžováním, turistikou i cyklistikou nerozlučně spjatý,“ dodává muž.