Jak pro Deník uvedl mluvčí Ústavního soudu Michal Spáčil, rozhodnutí v podstatě hovoří o tom, že prvotní výrok vsetínského a následně i Krajského soudu v Ostravě je v pořádku a platí. „Jde o neobvyklý případ. Muž si stěžoval na to, že nižší soudní instance nebraly v potaz jeho námitky, přičemž tehdy argumentoval tím, že mu odebrání vzorků DNA neumožňuje jeho psychický stav. Toto tvrzení však nijak nedoložil,“ upozornil Spáčil.

Rožnovan navíc už předtím odmítl ke stejnému účelu poskytnout krev, také tehdy bylo přitom jeho zdůvodnění stejné. Soudy mu proto nařídily odběr DNA. „Ústavní soud dnes dospěl k názoru, že mu nižší soudní instance vyšly dostatečně vstříc a jeho stížnost jsme tím pádem shledali jako neodůvodněnou,“ dodal Spáčil.

Celá kauza je zajímavá i z jiného hlediska. Ústavní soud podle Spáčila svým verdiktem vyjádřil názor, že je v zájmu společnosti, aby dítě mělo právo na to znát své rodiče a to i v případě, že nejsou ochotni tuto roli plnit. „V našem právním řádu totiž nic takového není zakotveno, Česká republika je v tomto smyslu pouze vázána mezinárodními úmluvami,“ podotkl Spáčil.

Žalobou o určení otcovství Pavla Románka se zabývala valašskomeziříčská pobočka Okresního soudu ve Vsetíně v první polovině roku 2006. „Románek, o kterém matka dítěte tvrdila, že je otcem, se odmítal dostavit ke znalci na test DNA,“ řekl dnes 19. března Deníku soudce Aleš Matura, který měl případ na starosti.

Lukáš Pařenica, Michal Burda

Více čtěte ve čtvrtečním vydání Valašského deníku 20. března nebo v E-paperu.