Například členové Osady medvídků ze Vsetínska a Valašskomeziříčska vzniklé v roce 1943 na Pulčínských skalách následně vesměs vstoupili do partyzánské brigády Jana Žižky, a když se nespokojeni s komunistickým režimem začali ozbrojovat, skončili jako členové takzvané „protistátní skupiny Světlana“ na desítky let v komunistických kriminálech.

Vzdor proti režimu

První poválečná pamětní deska v ČSR B. Šedlbauerovi a J. Cedidlovi – trampům padlým v boji za svobodu vlasti, byla odhalena krátce po osvobození na Pulčínských skalách a vydržela tam čtyřicet let nesvobody dodnes.

„Kromě toho, že byl tramping vzdorem proti režimu v letech poválečných, sehrával i důležitou kulturní roli v době uvolňování v šedesátých letech. Tehdy začaly vznikat trampské časopisy a občasníky, vydávaly se sborníky písní a začaly se pořádat nejrůznější hudební přehlídky,“ popisuje tramp Milan Orálek z osady Windy Camp.

Na Vsetínsku byla první známá veřejná trampská písničková soutěž 7. června 1969 v sále hospody v Semetíně a pořádala ji trampská osada Farewell z Valašského Meziříčí. Na Kroměřížaku to bylo 29. března 1969 na Rusavě, kde akce přerostla v živelnou demonstraci proti Sovětské okupaci.

„V uvolněné atmosféře let šedesát osm a šedesát devět vyšlo velké množství nejrůznějších zpěvníků a od března roku šedesát osm vycházel Tramp, který byl v té době významným pojítkem mezi trampy, jejichž počet se tehdy podle masově obsazených sobotních vlaků odhadoval na šedesát až sto tisíc,“ přibližuje Orálek s Trampskou přezdívkou Cody.

Po celonárodních zásazích tehdejší Veřejné bezpečnosti proti demonstrujícím k 1. výročí sovětské okupace 21. srpna 1969 přichází doba tzv. normalizace a dochází opět k potírání trampského hnutí. V okolí Vltavy a Sázavy, na Vítkovsku a mnoha dalších místech v republice byly po roce 1970 Veřejnou bezpečností odstřelovány trhavinou trampské chaty a kempy, které nebyly řádně vedeny v katastru nemovitostí.

Padaly i pokuty

„Takto například přišla o svou chatu, vybudovanou v Čermné ve Slezsku se souhlasem lesní správy a obce na základech budovy u břidlicového lomu, osada Maniwaki z Příbora,“ říká Orálek.

V té době dochází k pokutování trampů za nošení velkých nožů a bajonetů, tyto i některé vojenské části uniforem či doplňky jim jsou zabavovány a při častých kontrolách dokladů jsou trampové zapisováni a vzhledově popisováni do kontrolních tiskopisů. „Ty jsou shromažďovány v evidenci a je tak sledován pohyb jednotlivých osob. V případě vzniku trestného činu v dané oblasti pak byli obviňováni bez jakýchkoliv důkazů kontrolovaní trampové,“ líčí Cody.

V průběhu let se vyvíjí nejen trampský slovník, ale také jejich zvyky. Např. v 60. letech měla většina trampů tzv. cancák, což byl v podstatě památník kombinovaný s adresářem, do kterého si kamarádi zapisovali různá věnování, kresby, adresy či se sem lepila „zvadla“ z potlachů a „slezin“.

V každém regionu je několik míst, kam se jezdí častěji a trampové se zde setkávají pravidelně po většinu roku. I zde jsou jakoby dva druhy míst.

Kam se jezdilo

První, jakési veřejné shromaždiště, kam často přijíždí i mnoho turistů, a každý, kdo byť vyjel za život jen třikrát, je trampem, protože tam byl. Druhá místa, nejčastěji skalního charakteru, ale i místa významných událostí, zpustlé objekty a podobně, pak slouží prakticky jen trampům.

„Na severovýchodní Moravě jsou dodnes nejznámější a nejpopulárnější Pulčínské skály u Francovy Lhoty v Javorníkách. Na Karlovicku je to Jezerné, dále pak Hostýnské vrchy s Tesákem, Obřany, Rusavou, Trojákem, Chvalčovem, Chřiby s Bunčí či Bílé Karpaty s Královcem,“ popisuje Orálek.

Do druhé kategorie patřily a dodnes patří Kamenárka ve Veřovických vrších, skály Medůvka u Val. Meziříčí, Prženské paseky u Jablůnky, Jeskyňky u Tesáku, skály na Držkové, Lačnovské a Trčkovy skály, Vařákovy paseky aj. – a pochopitelně všechny místa s populárními trampskými chatami.