Právě chata Tahiti je mezi ostatními výjimečná tím, že je dodnes základnou snad jediné dívčí trampské osady, která na Valašsku vznikla. Jmenuje se Osada sedmnáct. „Začínali jsme na podzim roku 1949,“ říká zakládající členka dívčí osady Naďa Kostková, která v současné době žije ve Vsetíně. Letos oslaví už své čtyřiaosmdesáté narozeniny.

Naďa Kostková, kterou trampi znají pod přezdívkou Kortéz, pochází z Dobříkova u Chocně. Ve dvaceti letech ale odešla pracovat jako prodavačka do podniku Tomáše Bati ve Zlíně.
Právě tady se později zrodila myšlenka na založení trampské osady. „Bydlelo nás osm kamarádek na ubytovně. Jedna byla právě z Pulčína a vyprávěla nám o chatě Havaj, kterou tam mají její kamarádi,“ vzpomíná Naďa Kostková.

Na podzim 1949 přišlo od trampů z chaty Havaj do Zlína pozvání, které dívky neodmítly. „S kamarády z Havaje jsme potom chodívali na výlety do přírody, do Pulčínských skal, sportovali jsme, stanovali. Bylo to perfektní. A protože muži už svou osadu Havaj měli, my ženy jsme si založily vlastní,“ vypráví o počátcích.

Vzniklá osada dostala název Osada sedmnáct podle čísla pokoje, ve kterém její zakladatelky bydlely na ubytovně ve Zlíně, kde pracovaly. Jejich trampskou základnou v Pulčíně se stala chata Tahiti. „Scházeli jsme se s „havajáky“ jak jen to bylo možné. Na Pulčín jsme jezdívali takřka každý víkend. Nemohla jsem se nikdy dočkat soboty. Tenkrát byly ještě pracovní, takže jsem se snažila mít nadděláno, abych mohla co nejdříve z práce, nejlépe už ve dvanáct,“ líčí Naďa Kostková.

Kromě výletů po Valašsku se čas od času trampky z Osady sedmnáct vydávaly i na delší túry. „Jezdívaly jsme třeba do Tater. Na celý týden,“ přikyvuje Kostková.

Ani po letech nejsou kamarádské svazky mezi členkami Osady sedmnáct zpřetrhané a jsou stále živé. „Z původních členek jsme stále čtyři. Já, další žijí v Brně, Pardubicích a Třinci. Ani věk, ani vzdálenost nám ale nebrání se stále scházet. Poslední osadní sraz jsme měly po šedesáti letech v roce 2009,“ říká Naďa Kostková.

Podle svých slov má jen krásné vzpomínky. „Zažila jsem krásné chvíle v přírodě a obklopená skutečným přátelstvím,“ cení si Naďa Kostková.