S trampingem začal Miroslav Němec z Valašského Meziříčí ve dvanácti letech. „Odebíral jsem jako dítě časopis ABC a v jedné soutěži vyhrál stan,“ líčí šedesátiletý muž.

Chtěl ho vyzkoušet, a tak vyjel na noc do přírody. A další víkend zase. A zase. „Bavilo mě to, ale pak jsem si všiml, že trampové se stany nejezdí. Že si vystačí s celtou a dekou,“ popisuje Němec.

A tak začal putovat přírodou jen s batohem na zádech. Spal pod širákem. Stejně jako ostatní mladí lidé, které potkával.
Nějakou dobu jezdil sám. Zejména do Hostýnských vrchů. Bydlel u Přerova, takže to měl blízko. Občas se ale utrhl a vyjel i dál. A jednou potkal ve vlaku dva trampy z osady Windy Camp.

Od té doby jezdil s nimi. „Byly to zlaté časy, postupně jsme na sebe nabalovali nové a nové lidi, takže když jsme někam cestovali, jel nás celý vagon ,“ vypráví Němec.

Na trampingu obdivuje zejména kamarádství, které trvá i po více než čtyřiceti letech. „Ti lidé by za přítele dýchali. Spoléhali na sebe navzájem, jistili se na skále, když byla někomu zima, hned mu jiný dal vlastní svetr, když byl hlad, dalo se všechno dohromady a najedl se každý,“ říká tramp s přezdívkou Tulák.

Když mu bylo zhruba dvacet, seznámil se s dívkou, kterou si později vzal. „Byla to taky trampka, od té doby jsme cestovali hlavně spolu,“ líčí Němec.

Po svatbě se přestěhoval do Valašského Meziříčí. Narodily se děti. Přišla revoluce. A začalo se podnikat. „Do té doby jsem byl každý víkend na trampu. Vážně. Potom už ale nebyl čas. A tak to měli všichni,“ vypráví Tulák.

Lidem se totiž otevřely nové obzory. Mohli cestovat do zahraničí, věnovat se činnostem, ke kterým se dříve nedostali, nebo o nichž vůbec neměli zdání. Trampovat se sice jezdí pořád. Jen už ne tak často. „Pořád se nás schází kolem deseti lidí, a to je dost, když uvážíte, že členové osady Windy camp jsou rozeseti po celé republice,“ říká Tulák.

Když má vypíchnout, co mu tramping přinesl, tak kromě frází o poznávání přírody připomene samostatnost, podnikavost, kamarádskost a přímočarost. A kdyby už nic, tohle fakt není málo.