„Nabyl jsem hlas, ale ztratil svobodu,“ žertuje s oblibou čtyřiaosmdesá­tiletý muž.

Po tříleté známosti se vzali. Zdeněk Chlápek sloužil v armádě v Novém Mestě nad Váhom. Narodila se jim tam dcera Zdeňka. Pak jej přeložili do rodných Pardubic, kde přišel na svět syn Milan.

Po odchodu z armády se Chlápek vrátil k profesi elektrotechnika, jeho žena pracovala jako dělnice v gumárnách, později působila v Baťově nemocnici jako administrativní pracovnice. „Snažili jsme se naplnit život prací pro své nejbližší i pro celou společnost,“ vzpomínají manželé.

Nyní se těší ze šesti vnoučat a čtyř pravnoučat. „Máme z nich radost. Stále se navštěvujeme, i když dcera s rodinou žije v severních Čechách,“ vyprávějí. Do Valašského Meziříčí se přestěhovali před dvaceti lety.

Ihned se zapojili do činnosti Klubu důchodců. Získali v něm nové přátele a založili pěvecký sbor Pohoda. Ten má šestadvacet členů a v příštím roce oslaví dvacet let trvání. Pan Zdeněk v něm uplatnil své pěvecké a režisérské zkušenosti, jeho paní píše texty a konferuje.

Sbor hraje pro radost i zábavu seniorům z Valašského Meziříčí, pravidelně hostuje také v Rožnově pod Radhoštěm, Lešné nebo Hustopečích nad Bečvou. Jeho členové přišli na valašskomeziříčskou radnici, aby jubilantům před obřadní síní popřáli. Dojatý pár si s nimi při harmonice zazpíval oblíbené písničky.

Právě stálost jejich vztahu, společná záliba a vzájemná tolerance jsou podle manželů Chlápkových důvody, proč zdárně překonali všechny těžkosti, které jim život přichystal. „Patříme k sobě. Kdykoli se někde objevím sám, lidé se hned ptají, kde mám svoji ženu,“ říká Chlápek.