V civilu hodinový manžel, práce všeho druhu, večer ďábel na pódiích. Zpěvák a frontman Pavel Langer založil před třiadvaceti lety kapelu Focus Rock. Dnes, po nucené pauze opět rozjíždí hraní na zábavách, svatbách, oslavách i firemních akcích v režimu „osm hraček v týdnu“.

Kde a pro koho kapela Focus rock hraje?

Hrajeme většinou v Česku a na Slovensku. Protože hrajeme to, co lidi znají, týká se to všech generací. Dnešní padesátníci už mají děcka pryč z domu, tak chodí na zábavy. A je docela zajímavé sledovat z pódia, že vlastně chodí celé rodiny. Starší se nejdříve krčí vzadu, jen pozorují, ale s přibývajícím alkoholem se posouvají dopředu a po půlnoci paří. Jejich děcka jsou v první lajně hned od začátku a pak se potkají. Když byli mladí moc mladí, ptali se - kde je otec, matka, jé tak to já dnes na zábavu nejdu. A jak jsou starší tak chodí celé rodiny.

Říkal jste, že hrajete to, co lidi znají. Jak teda vybíráte repertoár?

Většinou zahrajeme asi devadesát věcí za večer, většinou české písničky, když nějakou zahraniční, třeba od Bryana Adamse, tak s českým textem. Já zpívám tak, jak mi zobák narostl, anglicky neumím. A taky si nevybírám, na co nemám – třeba písničky od Elánu. To je tak specifický hlas, který nezazpívám, je to na mě vysoko. Hrajeme věci, které lidi chytnou, staré pecky od Olympicu, od Turba, Divokej Bill, Michal Hrůza, Kabáty, ale i dechovky. Když spustíme Daruj mi křídla od Reflexů, ženské by se mohly zbláznit. Obecně platí, že to co lidi slyší v rádiích na Zlínsku a mají to v povědomí, to je bere. Někdy si písničku lehce upravíme, aby se nám dobře hrála a žádná křeč. Ale hrajeme zásadně naživo. Tak by to mělo být. Nepoužíváme ani žádné samply (předem nahrané zvuky – pozn. redakce).

Jak písničky zkoušíte?

Máme zkušebnu, kde se sejdeme, ale předtím vybereme písničky, pošleme si je po mailu, každý si je nastuduje, naposlouchá doma, na zkoušce to sjedeme dohromady a je to. Ale každý to musí umět, aby nezdržoval ostatní. Posledně jsme takto nazkoušeli pět nových věcí za jedno setkání. Když některá písnička lidi nebere tak ji prostě smetem ze stolu. Třeba Prievan v peňaženke vůbec nezabral. Tak hledáme jinou. Hrát pro prázdné parkety je na nic.

Říkal jste, že hrajete i dechovky?

Jo, to je vždycky zážitek, který stojí za to. Lidi nás třeba znají z bigbítu, přijeli jsme na farní ples a oni si říkali – co tady bude ten Focus hrát? My jsme si ještě dělali srandu, že na farním plese musíme začít s písničkou V pekle sudy válej od Kabátu. Převlekli jsme se do bílých košil, spustili jsme instrumentálky, pak jsme dali Pod tou naší starou lípou a Morava krásná zem a babičky začaly brečet. Fungovalo to.

Zábava pro stovky lidí, farní ples… Vzpomenete na nějaké nezapomenutelné hraní?

V Brumově. Volala nám paní, že by chtěla, abysme zahráli na šedesátce. Na šedesátce! Že jich bude asi dvě stě. My přijedeme do sálu a na plachtě na pódiu visela devadesátka! Teď jsme začali tahat nástroje a slyšeli jsme, jak si ty babičky špitají – a kde majú ty trůby? My jsme si říkali – co budeme hrát? První sada rozjezdovka, dali jsme Já budu chodit po špičkách od Nováka, dohráli jsme druhou a ta devadesátiletá oslavenkyně se zvedla ze židle a šla za náma na pódium. My jsme čekali průser. A ona – „Já su tak ráda, že ste tu. Ale jestli mně nezahrajete Kabáty, tak běžte do pr… (smích). Umíte V pekle sudy válej?“ A už to šlo, dali jsme Kabát, Olympic a další pecky a všichni včetně dvaatřiceti jejích vnuků se bavili. Nejlepší oslava, co jsme kdy hráli. A když jsme odjížděli, tak se ta devítka, co byla na té oponě asi jen lehce přidělaná, normálně sama přetočila na šestku. Takové znamení…

To bylo nezapomenutelné hraní, co nejdelší hraní?

Pouťová v Újezdu. Už se rozednilo, zvony svolávaly lidi k ranní mši, babičky se sunuly před sedmou do kostela a my jsme ještě sklízeli aparát. Hráli jsme od devíti do půl páté do rána. Ale bylo to super, lidí sousta.

Před jak početným publikem jste kdy hráli?

Nejvíc lidí co jsme zažili, bylo asi na Trnkobraní. Pak taky hodně chodí na pivní slavnosti v Lůžkovicích.

Jak je to s tím spodním prádlem, co holky údajně hází na pódium na takové rockery?

Jojo, párkrát letěly podprsenky, jednou dokonce i kalhotky. Podpisy lihovou fixou na ňadra jsou běžné. Cérky se uvolní, něco popijou a už to jede. Ale není nic horšího, než moc opilá ženská. Když ji musí chlapi tahat z pódia pryč. Chlap se setne, sedne na židli, sklopí se a je klid. Ale i chlapi dělají psí kusy. Jednou ve Fryštáku jednoho vysvlekli do půl těla, položili na pódium, polili kofolou a tu pak brčkem vysávali.

Než se začnou sypat peprnější historky, vraťme se zpátky k Focus Rocku. Vy jste zakladatelem?

Ano, hrávali jsme už někdy v polovině devadesátek, ale s Focusem oficiálně od roku 1997. Já jsem začínal na bicí, František Marcoň hrál kytaru, Stanislav Hyža klávesy, Jarda Bártek na basu a na sólovku Libor Antolák. Ze začátku jsme vůbec neřešili název, až pak někdo navrhl - zkusme Focus, to je v překladu něco jako prozářený den. A už to zůstalo, jen jsme později přidali Rock.

Jak jste se stal z bubeníka zpěvákem?

Chvilku už jsme hráli a asi po půl roce se začalo řešit, kdo bude zpívat. Jednoho dne mě kopli dopředu a už jsem tam zůstal. Říkal jsem jim, že neumím zpívat, sice jsem kdysi zpíval v kostele, ale to je tak všechno. Stejně tak jsem říkal, že nikdy nechci dělat kapelníka a manažera. No a od roku 2011 dělám obojí.

Dá se muzikou ve Focusu uživit?

Nedá. To bysme museli brát jiné peníze. Hráváme zhruba za pětadvacet tisíc a i to je pro mnohé pořadatele hrana. Z honoráře dáme osm tisíc zvukaři, něco jde na plakáty, propagaci a zbytek na uživení není.

Přesto si zábavy, plesy a další akce hodně užíváte, soudě podle vašich historek…

No jasně. Sranda bývá i po cestě, jezdíme do Čech a tak. Žít se má naplno. Já to vždycky říkám - lidi, zítra tu nemusíte být. Je to váš život, je třeba ho začít prožívat. To už vám nikdo nikdy nevezme. Dnes říkají děcka – viděl jsem to na Facebooku. Vy dělejte všechno pro to, ať můžete říct – prožil jsem to…

Pavel Langer, 44 let

zpěvák, kapelník, manažer

2 dcery

povolání: hodinový manžel

koníčky: hudba, dělání zabíjaček, kolo

Focus Rock v roce 2020:

Pavel Langer - zpěv

Zuzana Kříčková - zpěv

Tomáš Čuřík - klávesy

Libor Antolák - kytara

Kamil Bachánek - basa

Petr Janoušek - kytara

Dominik Urík - bicí