Mezi obyvateli regionu, kteří se starají o své staré rodiče na plný úvazek a využívají služeb stacionáře, je například paní Dana. „Vždy jsem si říkala, že chci své rodiče doopatrovat doma, až zestárnou. Tatínek zemřel již před deseti lety a maminka začala být po nějaké době uzavřená do sebe, jako by pro ni přestal svět existovat. Občas byla zmatená, nemohla si vzpomenout, co potřebuje. Museli jsme s manželem dojíždět každý den do práce a začali jsme se strachovat, zda bude maminka v pořádku, než se odpoledne vrátíme. Pak jsem se od známé dozvěděla o denním stacionáři," vzpomíná Dana.

S péčí o rodiče pomohli pracovníci stacionáře také panu Ondřejovi a jeho manželce. „Když byla matka mé ženy upoutána na invalidní vozík a potřebovala stále více péče, začali jsme být po nějaké době pořádně utahaní a stále častěji jsme se hádali," svěřuje se Ondřej.

Jeho manželka si dokonce požádala o předčasný nástup do důchodu, aby se o matku mohla starat. „Po nějakém čase jí ale začalo velmi chybět, že není mezi lidmi. Pak jsme se od zdravotní sestry, která k nám jezdila matce dělat převazy, dozvěděli o denním stacionáři. Chvilku to trvalo, než jsme maminku přesvědčili. Nyní vozím maminku do stacionáře dvakrát týdně. Manželka si vyřídí, co potřebuje, navštíví kamarádky nebo vnuky a je mnohem spokojenější," pochvaluje si Ondřej.

A spokojení jsou i samotní senioři. „Jsem ráda, že tu čteme nebo cvičíme s balonem. To je sranda a dopoledne uteče jak nic. Taky tu dobře vaří," říká paní Vlasta, která je pravidelnou návštěvnicí stacionáře už dva roky.

Senioři si užijí den mezi vrstevníky

Stacionář je určený pro seniory starší pětašedesáti let žijící ve Valašském Meziříčí a jeho okolních obcích, kteří na základě svého věku, zdravotního stavu nebo chronického duševního onemocnění mají sníženou soběstačnost a potřebují pravidelnou pomoc jiného člověka. Senior zde může strávit den v příjemném prostředí a personál se postará o všechny jeho potřeby. „Součástí programu je skupinové kondiční cvičení, trénink paměti, vzpomínání, rukodělné činnosti, společná četba, poslech hudby, zpěv nebo společné slavení narozenin," vysvětluje vedoucí denního stacionáře Petra Prná. Upozorňuje, že právě v těchto dnech přibírají nové klienty.

Seniorům podle ní nechybí prostor k odpočinku. Součástí služby je také poskytování stravy a nápojů. Senioři mohou dostat svačinu a také obědy. „Pokud klient nemá možnost dopravy za pomoci svých blízkých, je možné domluvit také dovozy a odvozy v naší pečovatelské službě," doplnila Prná.

Příbuzní mají zpočátku obavy

Přestože je stacionář mezi seniory a jejich příbuznými velice oblíbený, pracovníci Diakonie se často setkávají u rodin potenciálních klientů se studem a obavami při hledání pomoci.

„Chceme, aby lidé, kteří uvažují o vyhledání pomoci při péči o blízkou osobu, věděli, že nemusí být na vše sami a že to není ostuda objednat například pro maminku nějakou službu," uvedla Alena Hellerová z Diakonie.

Lidé se totiž podle ní často ostýchají požádat o pomoc. „Mají pocit, že by vše měli zvládnout sami. Je důležité si uvědomit, že požádat o pomoc není selháním, ale hledáním cesty, jak co nejlépe zvládnout náročná období, která k životu přirozeně patří," doplnila.

Autor: VERONIKA HRABINOVÁ