Brzy nato však přišla nabídka od Radima Kořínka, jestli by nechtěla zkusit kolo.

S během na lyžích začala již na základní škole. „Závodně jsem jezdila od žáků do juniorů. S běžkami jsem skončila ve dvaceti. Zčásti za to mohl úraz nohy, který se mi stal nešťastnou náhodou a kvůli kterému jsem nemohla dlouho trénovat. To se pak odrazilo na výsledkové listině," vzpomíná mladá sportovkyně.

Kvůli lyžování musela leccos obětovat. „Chodila jsem na střední školu, kde neměli moc rádi sportovce. Musela jsem si poslední ročník rozložit do dvou let. Kdybych s lyžováním neskončila, školu bych asi nedodělala," vysvětluje dvaadvacetiletá Denisa.

Nápad, že školu nedokončí, však ihned zavrhla. Důležitou roli v tom hrál fakt, že chtěla ve studiu pokračovat na vysoké škole. „Chtěla jsem jít studovat na vysokou, protože člověk si nemůže být jistý, jestli ho sport bude živit. Teď jsem bikerka a nelituju toho," pokračuje Denisa Stodůlková.

Dostat se na vysokou školu se jí povedlo. Studuje tělocvik na Univerzitě Palackého. „Profesoři mi vycházejí vstříc. Na škole hodně uznávají sportovce. V létě jsem navíc získala dva akademické tituly mistryně republiky v cross country a bikemaratonu, což mi ve škole taky trochu pomohlo," pochvaluje si.

Poslední velký titul Denisy je celkové vítězství ženské kategorie Kolo pro život 2013. „Na další sezonu se připravuji celoročně. S klukama z týmu jsme nedávno přijeli z Kanárských ostrovů, předtím jsme byli na Mallorce, kde se připravuje spousta cyklistů," prozradila.

Běh na lyžích bere stále jako součást tréninku. „Jezdím především na kole, ale chodím i běhat a plavat. Když byl v prosinci chvíli sníh, vyrazila jsem na běžky. Ale byla jsem maximálně desetkrát. Pak to slezlo a jeli jsme s týmem do lázní," popisuje sportovkyně.

V loňském roce si vyzkoušela na běžkách také slavný rakouský závod Dolomitenlauf. „Jela jsem tam krátce po sundání sádry a měla jsem toho docela dost. Bylo to čtyřicet čtyři kilometrů. Tak dlouhý závod na běžkách jsem nikdy nejela. Letos jsem jej nestihla kvůli soustředění na Mallorce," vysvětluje. S jistotou tvrdí, že v jejích výkonech jsou ještě rezervy. „Pořád se mám kam posouvat. Rezervy jsou v tréninku, regeneraci, životosprávě. Beru to ale tak, že člověk žije jen jednou," dodává sportovkyně.

Autor: Michaela Horáková