Chtěl ji šířit dál a jejím prostřednictvím pomáhat lidem. Nyní se má stát pastorem v nově vznikajícím sboru Apoštolské církve ve Vsetíně.

Jak to, že sbor Apoštolské církve ve Vsetíně vzniká až teď?

Samostatný sbor působí ve Valašském Meziříčí. Ve Vsetíně, v Rožnově pod Radhoštěm a v Bystřici pod Hostýnem se nachází takzvané stanice, které nemají vlastního pastora a nejsou samostatnými jednotkami. Ve Vsetíně v nejbližší době vznikne sbor, jehož budu pastorem. Ale i nadále budeme součástí Valašského regionálního sboru, který tato města spojuje.

Takže počet členů církve se zvyšuje?

Ne nijak radikálně, ale zvyšuje se. Když se na to podíváme z celorepublikového pohledu, tak při sčítání lidu v roce 2011 se k naší církvi přihlásilo kolem pěti tisíc lidí, podle posledních statistik je jich necelých sedm tisíc. V regionálním sboru jsou asi dvě stovky pravidelných členů. K tomu naše bohoslužby nebo setkání navštěvují i lidé, kteří nejsou členy, těch je několik desítek. A ke sboru samozřejmě patří také asi stovka dětí a dospívajících.

Myslíte si, že je pravda, co se říká o Češích, že jsou jedni z největších ateistů?

Spíše ne. Podle mých zkušeností můžu říci, že spousta lidí věří alespoň v něco. V nadpřirozenou sílu, na osud, v zázraky. Nemusí to vždy nutně být Bůh. Poté už je otázka, jak s takovou vírou naloží. Některým lidem stačí, jiní naopak po čase hledají něco víc a to jim může poskytnout právě křesťanství.

Každý tedy podle vás může dospět do bodu, kdy začne věřit v Boha?

Samozřejmě. Znám spoustu lidí, kteří uvěřili až v průběhu života. Někdo vyloženě hledá intelektuální odpovědi, čte knížky a jiný prožije silné impulzy. Takovým impulzem pro získání víry může být například prožití nějakých dramatických událostí nebo těžké životní období. Lidé v církvi tehdy mohou být člověku oporou.

Jaké události přiměly věřit vás?

Během dospívání jsem hledal odpověď na smysl života. Když jsem prožíval jednu krizi ze vztahu, nejvíce mi pomohl můj spolužák, který byl věřící. Vyprávěl mi o Bohu, a když se na to dívám zpětně, můžu říci, že tehdy se ve mně narodila víra.

Stal jste se tedy členem Apoštolské církve?

Ne, to až později. Apoštolská církev byla zaregistrovaná v roce 1989, protože v době komunistického zřízení nevyhovovala státní ideologii. Duchovní vystupovali proti režimu, někteří z nich byli vězněni. Komunisté se totiž báli lidí, kteří stavěli Boha před ně.

Takže jste prošel různými církvemi?

Ano, první jsem chodil do evangelického sboru. Potom jsem byl několik let v Křesťanském společenství, které se ale rozpadlo. Nejbližší mi byla vyjádřením víry Apoštolská církev, a tak jsem vstoupil do sboru v Meziříčí. V současnosti studuji na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici teologii.

Teologické vzdělání je podmínkou pro práci pastora?

Není, ale je určitě výhodou. Církev vede pastory ke vzdělání, aby mohli dobře sloužit.

V čem se Apoštolská církev liší od ostatních protestantských církví?

Protestantské církve stojí na stejných hodnotách, takže rozdíl bývá jen ve způsobu vyjádření této víry. Pokud bych ale měl něco jmenovat, tak je to důraz na osobní vztah s Bohem a hledání, jak může Bůh nadpřirozeně jednat i dnes.

Kde má Apoštolská církev své kořeny?

Církev patří k takzvanému Letničnímu hnutí, které vznikalo v různých zemích a rozšířilo se do celého světa. Postupně se k němu přidávali lidé, kteří zažili silnou Boží přítomnost nebo nadpřirozené Boží projevy. Dnes má celosvětově 280 milionu členů. U nás takové hnutí vzniklo například na Těšínsku, jmenovalo se Sbor rozhodných křesťanů.

Jaká je hierarchie církve?

Sbory, které jsou si geograficky blízké, se sdružují do správních oblastí. Jednou za tři roky se také koná konference, na které se sejdou zástupci všech sborů z republiky a diskutují společně o změnách a o směřování církve. Naposledy se například řešila procesní otázka oddávání nevěřících párů našimi pastory.

K jakému stanovisku jste dospěli?

Církev nutně nemusí zaujímat jednotné stanovisko. Sbory mají autonomii a mohou mít jiný názor. Stejně tak bylo dohodnuto, že oddávat nevěřící páry pastor může, ale i nemusí.

Modernizuje se církev?

Určitě ano. Je přirozené, že nyní probíhá generační výměna, kdy v církvi přestávají působit ti, kteří zažili ještě komunistickou éru a odboj proti ní. Nastupuje další generace, která se na věci dívá nově a hledá jiné možnosti služby. A vyvstává obvyklá otázka, jak najít rovnováhu mezi zachováním tradičních dobrých hodnot a zmíněnou modernizací. Ale to je výzva pro každou generaci křesťanů.

Jaký má Apoštolská církev vztah ke státu?

Myslím si, že stát a církev patří k sobě. Jsou to sice dvě různá zřízení, ale působí na stejném území a týkají se stejných lidí. Stát vidí působení církve jako užitečné a dokáže to ocenit, což se projevuje i jako dotace její činnosti. Každá vyspělá společnost si cení organizací, které učí etickým zásadám a snaží se lidem pomoci.

Příští týden přineseme rozhovor s katolickým knězem Kamilem Obrem z Rožnova pod Radhoštěm

Autor: MICHAELA ŠTOLFOVÁ