ON-LINE ke koronaviru najdete ZDE

„Ve středu 18. března zasedal Senát ČR. Já jsem musel přijet už v úterý večer, a když jsem kráčel přes Karlův most, tak jsem opravdu viděl, že všechno je jinak. Prahu jsem takto ztichlou, se čtyřmi lidmi v osm hodin večer na mostě, neviděl mnoho let. Takže, všechno je jinak už teď,“ uvedl pro Deník Čunek.

Jak se máme poučit?

Tato situace nám určitě dává jedno velké poučení. Je vidět, že stačí jeden malý virus a republika nevyrábí, lidé nevycházejí a nedostatkovým zbožím jsou ochranné prostředky. Je vidět, že nejsme soběstační. Ta velká honba za co největšími výplatami a penězi, které nám zbudou na naši zábavu, zcela přehlušila naši bezpečnost a soběstačnost. Místo toho, abychom zemědělcům platili o pár korun víc za maso, tak ho radši nakupujeme v Číně a naráz je vepřové maso nejméně o 10 korun dražší. Aspoň v tom nákupu řezníků, nemyslím na pultě. A tak bych mohl pokračovat…

Jsem přesvědčen, že Česká republika by měla raději více platit svým lidem za to, že budeme mít vlastní potraviny a výrobky, vlastní ochranné prostředky, a i když budou trošku dražší, tak ve srovnání s tím bilionem korun, které nám koronavir vezme jenom teď na pomoci firmám, tak se nám to určitě vyplatí.

Co se změní na řízení samospráv?

V řízení samospráv se nemusí změnit nic. V řízení státu a v jeho bezpečných zásobách, které musíme mít, je vidět, že například ochranné pomůcky budou muset být v milionech, a ne ve statisících. Musí se připravit koloběh těchto materiálů. Tak aby ty, které ještě neprošly expirací, se vydaly do nemocnic. Další pak do Správy hmotných rezerv, abychom vydrželi. Ale jak jsem říkal, především musíme tyto věci také vyrábět u nás.

Hrozí nám něco podobného, či dokonce horšího?

Určitě ano. Před rokem nás nenapadlo, že by nás mohl ohrožovat nějaký koronavir. Mohou nás ohrozit větší povodně, než známe, může tady přijít nějaký uragán, přírodní živel. Člověk byl odjakživa ohrožen, je ale dobře, abychom byli připraveni. A připravený je pouze člověk, který má nejenom zásoby, ale také nežije až tak pohodlným životem, kdy si zvykl, že všechno za něj vyřeší obec, kraj anebo stát, a on nemusí dělat nic a bude jen čekat na pomoc. Myslím si, že ta základní změna je, že každý by měl vědět, že nejdříve je dobré si pomoci sobě, své rodině a svým nejbližším sám, a tak nejlíp pomůže státu.