V denním centru a noclehárně pro lidi bez domova patří ke stálým hostům.

Před jedenácti lety přišel o střechu nad hlavou, když jeho matka rodinný dům prodala, aby mohla vyplatit dědický podíl dcerám zemřelého druha. „Nemám ani práci. Jen příležitostné brigády při stěhování, sběru jablek nebo bourání na stavbách, vždy za minimální mzdu. Bydlení si nemůžu dovolit, i nocleh mi platí sociálka," vypráví třiapadesátiletý vyučený číšník.

O STŘECHU NAD HLAVOU PŘIŠEL PŘED 11 LETY

Po většinu roku přespává ve spacáku nebo pod dekou ve vyřazených vagonech, unimo buňkách i pod širákem. Před měsícem si ve městě našel přístřešek, o kterém nikdo neví a kde se cítí bezpečně. Nanosil do něj matrace a deky, přesto jej podzimní chlad vyhnal zpátky do noclehárny.

„Chladu jsem přivykl na vojně, ale mráz je něco jiného. Tady se nemusím bát, že umrznu. Můžu se vykoupat, v teple přespat, ohřát si jídlo a také si vyprat. Za pár korun mi dají polévku, čaj i oblečení. A na rozdíl od ubytovny je tu klid," srovnává Tomášek.

Jednu věc si však musí hlídat. Alkohol. Komu při dechové zkoušce naměří více, než povoluje vnitřní řád, toho do noclehárny nepustí. „Kdysi se mi to stalo. Teď už si dávám pivo hlavně přes den, abych večer příliš nenadýchal," říká muž a zamíří pohledem na vedoucího noclehárny Pavla Březovjáka.

„Přes léto tolerujeme nejvýše osm desetin promile, v zimě o něco více. Klienti si dávají pozor. Vědí, že při současném návalu mohou přijít o postel," dodává Pavel Březovják.

Z dvaceti lůžek pro muže jsou volná už jen čtyři, ve čtyřlůžkovém pokoji pro ženy přespává jedna nocležnice.

Pokud by příchozích lidí bez střechy nad hlavou přibývalo, mají v noclehárně připraveno šest přistýlek. A když udeří třeskuté mrazy a ani přistýlky nebudou stačit, zůstávají v záloze „horké židle", na nichž lze v případě potřeby také přespat.

Pracovníci Charity ale nečekají, až za nimi lidé v nouzi přijdou. Sami je v terénu vyhledávají a nabízejí jim služby noclehárny, denního centra i šatníku.

„Zanedlouho navíc otevřeme centrum sociálně materiální pomoci. Zcela nemajetní tady získají jídlo, oblečení i spacáky za poukázky, které jim budou vydávat Charita a městský úřad," říká Březovják.

Potřební si mohou přilepšit také vlastní prací. Za pomoc s úklidem, tříděním a opravami oděvů v charitním šatníku či odhrnováním sněhu okolo budovy dostanou potravinový nebo hygienický balíček.

„Občas pomáhám během sanitárního dne a pak si na dvoře opeču špekáček. Možnosti získat balíček nevyužívám," říká Roman Tomášek, jenž vždy ráno po uzavření z noclehárny odchází a po celodenním bloumání městem se večer opět vrací.

JOSEF BENEŠ