„Rozdíl vidím například v tom, že před rokem 1990 měli žáci druhého stupně češtinu každý den, tedy pět hodin týdně. Po roce 1990 došlo po různých úpravách k úbytku češtiny na druhém stupni o dvě hodiny týdně,“ vysvětluje Božena Nevyjelová.

V současnosti chybí dělení jedné hodiny týdně, ta byla velmi vhodná pro individuální přístup a důkladné procvičování učiva.

„Dnes už to tak nefunguje,“ konstatuje dlouholetá češtinářka z Uherského Hradiště.

Povinná četba platila dříve pro každý ročník, vycházelo se z osnov.

Obavy ze školních neúspěchů motivují rodiče k náročné přípravě ratolestí před nástupem na základní školu.
Rodiče chybují, děti k zápisu příliš cepují. Přibývá odkladů a ubývá slušnosti

„Četl se Jirásek, Němcová nebo Neruda. Dnes už to není četba povinná, ale doplňková k tomu, co se ve výuce literatury probírá. Záleží, jak to který učitel pojme. Může zadat žákům knihu probíraného autora, žáci si sami vyberou tu, kterou chtějí. Teď má učitel více rozhodovací volnosti,“ tvrdí kantorka.

Co se recitace v hodinách češtiny týká, žáci se prý v minulosti doslova "prorecitovávali" až do celostátních kol.

„V současné době to není tak masivní záležitost jako v kdysi,“ říká Božena Nevyjelová s tím, že se recitovaly básně Nezvala, Hrubína, Wolkera, Kainara. Ještě nedávno se hodně recitoval Žáček.

„Dnes si děti mnohdy přinesou a recitují také vlastní tvorbu, což dříve možné nebylo,“ usmívá se češtinářka. Na to, že se dnes vyučuje méně hodin češtiny, však podle ní zůstalo v osnovách hodně věcí, které by tam být nemusely.

Videa na internetu vám pomohou při přípravě na přijímací zkoušky, maturitu nebo obhajobu bakalářské práce.
Přijímačky na střední školy: S přípravou dětem pomohou i videa z YouTube

„Třeba přechodníky by se podle mě mohly klidně učit až na střední škole, slovesný vid a slovesné třídy jsou pro děti na základní škole hodně složité. Zbytečně složitá je také větná skladba. I tu bych posunula do výuky na středních školách,“ je přesvědčena Božena Nevyjelová.

Dříve bylo podle ní hodně času na to, aby se učivo probralo, procvičilo a znovu se k němu vracelo.

„V současné době času tolik není, učivo se probere, ale už není prostor na důsledné procvičování. Když některé dítě chybí, nebo učivu nerozumí, potom se mu nabaluje tak, že neporozumí většímu množství učiva a následně ho nebaví celá čeština,“ uvádí Božena Nevyjelová.