Už od brzkých ranních hodin se Hornolidečskem nesl zvuk zvonců připevněných na čertovských kožiších. U většiny chalup nechávali sousedé branky pro čertovskou družinu v čele se svatým Mikulášem otevřené.
V některých dědinách začali chodit už v pátek, jinde oblékli čertovské kožichy až v sobotu. Čertů se ale letos sešlo hodně. „Za jedenáct let, co chodím, tolik čertů nepamatuju. Akorát počasí by mohlo být lepší," postěžoval si Josef Krba, který chodí s čerty ve Valašské Polance.
Živá tradice nadchla také ředitelku odboru regionální a národnostní kultury Zuzanu Malcovou. „V Horní Lidči jsem poprvé. Stále o tom čtu a slyším ze všech stran, tak mě zajímalo, jak to opravdu v autentickém prostředí chodí," svěřila se etnografka.
Zuzanu Malcovou zaujala především ochota místních lidí, kteří se každoročně převléknou do kožichu a vyrazí mezi své sousedy. „Ona to zase taková legrace není. Slyšela jsem, že některé masky váží i třicet kilo, zmoklé i padesát. To je opravdová obětavost. A je to nádhera," netajila se obdivem k valašské tradici.
Do Horní Lidče se vydal letos také historik a spisovatel Vlastimil Vondruška. „Pracuji nyní na nové knize, která bude věnovaná tradicím a obyčejům na Valašsku. A zde nyní pořizuji fotografické ilustrace," prozradil oblíbený spisovatel.
Mikulášské skupiny nejsou jenom o čertech
Mikuláš na Valašsku, to nejsou pouze čerti. Doprovází je spousta dalších zajímavých postav. Většinou nechybí kobyla, důležitá je také Smrt. Každá postava má přitom svůj vlastní příběh a je důležitá. Postava Smrtky láka také pražské etnografy a fotografy.
„V pátek u nás byl fotograf z Prahy, který tu jezdí každý rok. Nevím, co je může lákat zrovna na této postavě. Dokonce nám říkal, že naše skupina byla na výstavě ve Francii," pochvaloval si Zbyněk Pohůnek, který chodí za Smrťáka. Nejen čerti se mění vesnici od vesnice. také Smrt a další postavy jsou odlišné. Někde chodí Žid, jinde zase Kvašák.
