V koncentračních táborech strávil dlouhá léta. Byl osvobozen až v dubnu 1945 Rudou armádou u Berlína, při pochodu smrti.

„My jsme ale nevěděli, jestli se někdy vrátí domů. Jeho zatčení proto bylo podnětem k odporu proti německé okupaci," vysvětlil Podzemný.

Do odboje se zapojil i bratr Jaroslav, který v letech 1941 a 1942 na černo vyráběl vysílačky, jejichž dosah byl až padesát kilometrů. „Prozradili ho konfidenti a gestapo ho v květnu roku dvaačtyřicet zastřelilo," řekl sedmaosmdesáti­letý muž.

Jeho žezlo převzal bratr Čestmír, který byl součástí organizace Clay – Eva, která připravovala povstání. Skupinu ale opět vyzradili aktivní konfidenti a na jaře roku 1945 je rozmetali a většinu členů umučili.

„Bratrovi se ale podařilo utéct do Partyzánské brigády Jana Žižky.Vrátil se až po osvobození, společně s otcem," vylíčil bývalý architekt.

O sobě nerad mluví. Ani jeho ale nenechali Němci na pokoji. Kvůli zrádcům ho zajalo v březnu roku 1945 protipar­tyzánské komando. Eskortovali ho do věznice a mučili.

„Jednou mě zmlátili do bezvědomí. Protože mě považovali za mrtvého, odvezli na patologii, kde jsem se probral a utekl," usmál se Podzemný.

V květnu roku 1945 už byl ve formě. A pomáhal ve Valašském Meziříčí Rudé armádě osvobodit věznici, očistit protektorátní policii od Němců a zajistit chod pošty a důležitých institucí. „To se nám podařilo i pod palbou. Byl jsem šťastný, když se Čestmír a otec se vrátili," pokývl hlavou odbojář.

SOUVISEJÍCÍ Odbojáři se scházeli v meziříčském zámku Žerotínů