Historii kapely začali psát muzikanti z Valašskomeziříčska a Rožnovska, kteří se v roce 1987 vrátili na Valašsko. Podle slov primáše Petra Baklíka tehdy hudebníci překonali handicap mladých folklorních kapel, jejíž členové se z důvodu absolvování studií a povinné vojenské služby často rozutekli do světa, a začali hrát profesionálně. „Navzájem jsme se znali z dřívějšího působení v různých folklorních souborech jako je Mezříčan, Radhošť, Javořina, Jasénka, Jánošík nebo Rozsutec a byli jsme naladěni na podobnou notu,“ prozradil primáš Baklík.
Opět se sešli v Mezříčanu. To byla však doba hluboké totality. Ve Valašském Meziříčí nebyly nabídky na vystupování, proto se cimbálovka schovala pod křídla rožnovského skanzenu. Tehdy vzniklo jméno kapely podle takzvaného orákula lásky. „Začali jsme totiž spolupracovat s ženským pěveckým sborem Polajka,“ vysvětlil umělecký vedoucí.
Jako host s muzikou sólově zpívá Zdeněk Chrástecký. Cimbál mistrně ovládá Ladislav Zetek. Umění hrát na basu nezapře Ladislav Mitáš. Kontry hraje Vojtěch Gerla a z klarinetu vyluzuje uchu lahodící zvuky Zdeněk Vala.
V repertoáru cimbálové muziky jsou zejména písně z Valašska, ale také z dalších oblastí Moravy a Slovenska. Podle Baklíka se kapela snaží podat folklorní písně co nejvěrněji, a tak oživit mnoho již zapomenutých skladeb.
Polajka vystupuje na folklorních festivalech a koncertech doma i v zahraničí, na společenských či rodinných akcích jako jsou plesy, svatby, narozeniny nebo firemní večírky. Podívat se byla sestava například do amerického Texasu, zahrála v asijském Singapuru nebo ruské metropoli Moskvě a dalších evropských státech. „Máme více komerční ráz, ale rádi si zahrajeme i na folklorních slavnostech. Třeba ve Strážnici nebo právě rožnovském skanzenu,“ uvedl primáš.
V minulosti byla cimbálovka častým hostem televizních pořadů české televize a natočila řadu cd nosičů s valašskými písněmi.