Normální člověk. Tak si vybavuje hvězdnou osobnost velikána české hudby.
„Vzpomínám si, že to bylo v hrozném kopci. Karla Gotta tam přivezli nějakým terénním autem. Celý štáb z toho byl vyklepaný, on vystoupil a s úsměvem řekl – ‘nic se neděje, trošku to se mnou zatřepalo‘. Choval se normálně, byl slušný, velice solidní a nad nikoho se nepovyšoval,“ dodává.
„Požádali jsme ho, jestli se s ním můžeme vyfotit. Ochotně souhlasil. Spíš jsme měli pocit, že celý štáb kolem něj poskakuje a snaží se ho úplně izolovat. Když na něco Karel Gott sáhl, hned byli u něj, báli se, aby se nezranil. On ale odmítal velkou starost,“ říká Karel Volek.
Mistra poslouchal od mládí.
„Jeho písničky mám ještě na kazetách. Když jsem se dozvěděl tu smutnou zprávu, říkal jsem si, že by se měl udělat státní pohřeb. Protože když ho neuděláme my, udělají ho Němci. Kolikrát jsme se souborem tančili v Německu, a když jsme jen vzpomněli jméno Karla Gotta, hned reagovali, byl tam oblíbený. A byl velice oblíbený i u nás,“ uzavírá někdejší tanečník souboru Jasenka.
