Bez dvou let, které strávil na vojně, vlastně celý život brousí sklo. „Čtyři roky jsem strávil ve škole a poté se vrátil zpět do Karolinky, kde jsem se řemeslu věnoval rok," vzpomíná řemeslník.

Po revoluci v roce 1989 z Karolinky odešel do světa. „Dá se říct, že jsem s broušením prošel celý svět. Několik let jsem strávil i v Americe," vzpomíná brusič.

Zmiňuje, že v zahraničí mají na broušení skla jiný pohled než u nás. „Právě ro Američany jsem byl velký umělec. Ostatně všichni, kteří umějí pracovat rukama, jsou ve světě vnímáni velmi dobře. Tam je takových lidí mnohem méně než u nás. Musím říct, že Češi obecně jsou strašně šikovní," podotýká. U nás spoustu lidí ocení dobrou řemeslnickou práci, ale málokdo je ochoten za ni zaplatit, dodává.

A to je ruční práce podle něj v dnešní době nedoceněná. Přesto se jí vzdát nechce. „Práci se sklem se v naší rodině věnujeme už po generace. Můj otec byl brusič skla, bratr se také věnuje práci se sklem, i když z trochu jiné stránky než já," vysvětluje.

Také jeho děti zatím práce se sklem baví. „Jsou ještě sice malé, ale chodí do výtvarky. Potěšilo by mě, kdyby se mé práci věnovali i do budoucna, nebo jim byla alespoň koníčkem," dodává Pavel Horák z Rožnova.

Související OBRAZEM: V Rožnově předvedli své umění skláři