Brouskaři, kteří je vyráběli, a kdysi jich na Valašsku bývaly stovky, dnes už prakticky vymizeli. Jaroslav Sucháček mladší ze Lhoty u Vsetína se však rozhodl staré řemeslo zachovat a navázat na dlouhou rodinnou tradici. „Výrobou brousků se zabýval už můj děda a před ním i praděda. A samozřejmě také můj otec," vyjmenovává řemeslník.

Sám se do „rodinného podniku" zapojil hned po návratu z vojny. To bylo před sedmadvaceti lety. Nejčastěji je možné jej vidět při práci ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Vyjíždí ale i na nejrůznější předváděcí či prodejní akce a výstavy. „O brousky je pořád zájem. I když dnes už se brousky na kosy, což byl prvotní účel těchto výrobků, používají málo," říká jedenapadesátiletý Jaroslav Sucháček. Stále je však podle něj dost řemeslníků stolařů, truhlářů i dalších kteří potřebují kamenné brousky k ostření svých pracovních nástrojů.

Kámen se loupá po létech na tenké díly

Základním materiálem k výrobě tradičního kamenného brousku je pískovec. Konkrétně takzvaný modrý pískovec. „Je to kámen, který se dělí po létech. Na začátku se musí kámen právě po létech rozštípat na tenké díly. Do těch se poté udělá rýha a kladivem se rozseknou na polotovary, kterému říkáme rážka," popisuje první krůčky vedoucí k hotovému nástroji Jaroslav Sucháček.

Připravený polotovar pak řemeslník upne do svěráku a podle šablony oseká hrubý tvar budoucího hotového výrobku. Finální fází výrobního postupu je ruční broušení na speciálním kamenném brusu, který připomíná velkou mísu. Brousí se za mokra, aby materiál tolik neprášil. „Výroba celého brousku, od rozdělení materiálu až po vybroušení, se dá spočítat na čtyřicet až padesát minut. Když už tedy člověk ví, jak na to," říká zkušený brouskař Jaroslav Sucháček. O tom, že mu zkušenosti opravdu nechybí, svědčí i ocenění nesoucí název Pracovník lidové umělecké výroby, které za svůj um před časem získal. Také jeho otec, který však před nedávnem zemřel, se mohl právem pyšnit podobným oceněním. Ministr kultury mu udělil titul Nositel tradic.

Jaroslav Sucháček mladší se však nezabývá pouze výrobou brousků. Pamatuje také na další tradiční výrobky. Starými postupy dělá například klasické valašské křiváky. Tedy nože, které měl dříve u sebe každý. „Buď si je lidé vyráběli sami, nebo byl třeba jeden výrobce v dědině. Jsou to nože bez péra, jednoduché, zavírací, vyráběné tradičními postupy," popisuje Jaroslav Sucháček.