V městečku dokonce pobývali hosté na ozdravném lázeňském pobytu. Mimo oficiální zprávy se ale mezi českým obyvatelstvem vědělo, že konec války je na spadnutí.

Nervozita byla patrná i v řadách německých vojáků. „Když se válečná fronta blížila k Rožnovu, postavil oficír zablácené a vyčerpané vojáky do řady. Házeli mincí, kdo z nich půjde do služby ke kulometnému hnízdu u křížku nad Záhumením. Ti vojáci věděli, že se blíží konec války. Vylosovali si osud, vlastně byli odsouzeni k smrti," vzpomíná pamětnice posledních válečných dnů Jindřiška Deáková v publikaci Tenkrát v pětačtyřicátém spisovatele Richarda Sobotky.

Měla to být jen výměna armád

Rožnov pod Radhoštěm nebyl původně strategicky příliš významný. Proto se zde také předpokládal hladký přechod fronty. Situace se ale změnila po osvobození Ostravy Rudou armádou. Dosud poklidné lázeňské městečko se tak stalo na několik desítek hodin pro ustupující Němce důležitým opěrným bodem a pro postupující Rudou armádu 4. ukrajinského frontu nečekanou překážkou.

V pátek 4. května 1945 obklopovaly město rozkvetlé louky. „Nebýt války, představoval by pohled na Rožnov idylický obrázek májových dnů," popisuje ve své knize rožnovský publicista Richard Sobotka.

Pro Rožnovany ubíhal téměř běžný den. Na Městském úřadě se normálně pracovalo. Lidé chodili na nákupy, zvědavě pozorovali skupiny německých vojáků na náměstí a v ulicích. Jejich velká koncentrace nikomu nepřipadla zvláštní. Všichni věděli, že Němci ustupují. „Dopoledne se vydávaly potravinové lístky. Nikomu z městského úřadu nestálo za to ohlásit, že se blíží fronta," vypráví další Rožnovanka Stanislava Tichá.

Ve Stodolové, dnes Pionýrské, ulici stál trén vojenský zásobovací oddíl. Auta naložena municí doprovázeli maďarští vojáci. Čekali už jen na dodávku chleba, hned pak že vyrazí směrem na Valašské Meziříčí.

Znenadání s objevil ruský voják na koni

Jen málokdo si všiml, že jsou před Zemědělskou školou zakopaná v palebné pozici německá děla. Civilisté netušili ani to, že už se na návrších v okolí města pohybovali první průzkumné hlídky Rudé armády. „Starostou Rožnova byl ve válku Němec Robek. Nezvládl situaci, nikoho před možným útokem nevaroval. Lidé nic netušili, chodili po městě, zařizovali své záležitosti," líčí pamětnice Olga Friedrichová.

Lidé v Rožnově očekávali, že Němci vyklidí město a vzápětí napochodují mezi domy a na náměstí vojska osvoboditelů.

Netušili, že následujících několik desítek hodin bude ještě velmi dramatických. „Najednou se ozvalo bušení koňských kopyt. Otec vyběhl ven, co se to děje. Nádražní ulicí doslova letěl na koni ruský průzkumník. Pelerína za ním vlála. Na dolním mostě se vytočil a tryskem ujížděl zpět přes náměstí. Překvapení bylo takové, že po něm vojáci ani nestačili vystřelit," vzpomíná Olga Friedrichová.

Rusové pálili na město od Hutiska

Rusové už měli tou dobou na Hutisku připravená děla v palebném postavení. Po průzkumníkově hlášení je zaměřili. Prvý výstřel zahřměl v 11.30 hodin. „Zasáhl vozy s municí a vojáky ve Stodolové ulici a v dolním parku. Všechno bylo naráz v ohni," popisuje Olga Friedrichová.

Kanonáda neustávala. Jeden granát dopadl do textilní továrny, další před místní hřbitov, jeden na střechu místního kostela. Granátem byl také zasažen hotel Radhošť na náměstí, který pak zcela vyhořel. Poškozena byla Fassmannova papírna.

Další granát explodoval před Lázeňským domem a jiný na nedaleké křižovatce. „Žár z hořící munice byl obrovský. Všude mrtví vojáci. Jeden maďarský voják, ještě mladý chlapec, zasažený střelou, přiběhl k našemu domu, zavěsil se do okna loktem přes rozbité sklo na příčku a naříkal: Joj, mama! Bylo to strašné. Leželi jsme na podlaze. Pořád jsme ho slyšeli. Až konečně přestal naříkat," líčí drama Olga Friedrichová.

Útok přišel bez varování obyvatel

Německý trén zasáhl jediný dělostřelecký granát. Převážená munice ale začala okamžitě vybuchovat, rozletěla se do všech stran a nadělala nemalé škody. A také zabíjela. Umírali vojáci i mnoho Rožnovanů, které před útokem nikdo nevaroval. Někteří, když se snažili zabednit okna svých obchodů, někteří když hledali úkryt či jen rokovali v ulicích. Vyhořela řada domů.

Přímé boje se rozhořely vzápětí po explozi muniční kolony a trvaly celé páteční odpoledne a také po celou sobotu 5. května. „Ještě než vypukly v Rožnově boje, obsadili náš dům v Zátiší ruští vojáci. Řekli, ať se ukryjeme ve sklepě, ten že nás ochrání. Prožili jsme tak následující tři dny. Dcera Svatava měla roční dcerku, mléko jsme jí ohřívaly na svíčce," vzpomíná na nelehké podmínky Marie Šabacká.

Rusky kulometčíka doslova rozstřílely

Bojovalo se doslova o každý dům. Němci se urputně bránili, pálili po všem, co se hnulo. Rusové takový odpor nečekali.

„Ulice k Zátiší měla kamennou podezdívku. Ležel za ní německý voják, těžkým kulometem držel v šachu celou Horní ulici až po Harcovnu. Dvě odvážné vojačky Rusačky se probrodily Hážovkou a palbou ze samopalů jej doslova rozstřílely," pamatuje si na postup osvoboditelů Emil Pjatkan z Rožnova. Horní ulice skončila prakticky celá v plamenech. Zničena byla budova Kramolišova železářství i zájezdní hospoda Hostýnek a mnoho domů.

V neděli 6. května 1945 ráno boj pozvolna ustal. Němci byli na ústupu. Městem však přesto otřásla ještě jedna mohutná detonace. Ustupující armáda za sebou zničila Dolní most. Podle jedné verze umístili němečtí ženisté nástražný systém do spižírny Nývltovy vily, při otevření dvířek nálože explodovaly.

Podle druhé připravili pod most nálože a čekali v restauraci U Janíků, až přes most přejdou poslední němečtí vojáci. Pak nálože odpálili.

Kdě German? Hitler kaput

Po destrukci dolního mostu město utichlo. Krátce na to bylo jasné, že se Rožnov pod Radhoštěm konečně dočkal vytoužené svobody. „U sklepa, kde jsme se ukrývali, se najednou otevřely dveře. Vstoupil ruský vojáček se samopalem a zvolal: Kdě German? Když jsme ho ujistili, že žádný Němec ve sklepě není, tak nám oznámil, že je konec vojny, Hitler kaput, můžeme ven. Na to nikdy nezapomenu, jak se všichni radovali a objímali. Každý přinesl, co měl doma dobrého, a ruské vojáky jsme hostili," popisuje chvíli štěstí Jindřiška Deáková.