Příběhy Jana Palacha či Jana Zajíce jsou obecně známé. Oběť Bohumila Peroutky však zůstává neprávem opomíjená

Rukopis pak RNDr. Bohumil Peroutka nechává ležet na svém psacím stole v opuštěné pracovně vsetínského muzea. O několik okamžiků později se pokusí upálit na nádvoří zámku ve Vsetíně. Píše se 28. říjen 1969. O dva dny později Bohumil Peroutka na následky popálení umírá ve vsetínské nemocnici. Bylo mu 43 let.

Bohumil Peroutka se narodil 6. srpna 1926 v Bratislavě. Do Vsetína se s rodiči přestěhoval o pět let později. Vystudoval tady reálné gymnázium a poté na brněnské univerzitě přírodní vědy. V 50. letech minulého století nejprve vyučoval na středních školách v Hošťálkové a Valašských Kloboukách.

Od září roku 1955 do konce roku 1961 vedl Okresní archiv ve Vsetíně. 1. ledna 1962 se stal ředitelem Okresního muzea ve Vsetíně. V této funkci jej zastihlo přestěhování muzea do vsetínského zámku i nová organizace muzejní sítě v okrese.

Jako ředitel působil do 31. března 1967, kdy byl z této funkce na vlastní žádost ze zdravotních důvodů uvolněn a nadále pracoval v muzeu jako samostatný odborný pracovník. Redigoval sborník Valašsko a byl i kronikářem města Vsetína.

Dramatický sled událostí, které bezprostředně předcházely tragické smrti Bohumila Peroutky, spustilo 22. října 1969 publikování článku k 51. výročí vzniku republiky v okresních novinách Nové Valašsko. Cenzura zřejmě tehdy kupodivu spala, neboť Peroutkův text působí v novinách citelně poznamenaných nadcházejícím obdobím normalizace jako zjevení.

Autor v něm v naprostém nesouladu s tehdejší ideologickou šablonou zmiňuje politické procesy v 50. letech, hodnotí posrpnový vývoj a vyzdvihuje roli T. G. Masaryka při vzniku československé­ho státu.

O politice komunistické vlády píše: „Systém byrokratického řízení přestal počítat s aktivní účastí lidí. Lid, tento ústavou proklamovaný zdroj vší moci ve státě, jako by se začínal ztrácet na pozadí budovaných závodů a měnit se ze subjektu vlády v její objekt."

Hysterická reakce představitelů KSČ na článek Bohumila Peroutky na sebe nenechala dlouho čekat. Byl předvolán na okresní národní výbor, kde jej tehdejší vedení obvinilo ze zkreslování dějin. „Kvůli tomu ho také vzápětí odvolalo," vzpomněl před časem pro noviny Naše Valašsko Peroutkův tehdejší spolupracovník Zdeněk Hefka.

Bohumil Peroutka nesl hrozbu ztráty práce, která pro něj byla smyslem života, velmi těžce. Ještě více jej pak trápily pohrůžky, že svým článkem zaviní ztrátu místa i pracovníkům redakce. Osmadvacátého října 1969 tedy učinil nezvratné rozhodnutí, které pak uskutečnil na nádvoří zámku.

„Plameny po chvíli uhasly a on vyběhl celý spálený na náměstí před zámek. Zavolali jsme sanitku, která jej odvezla do vsetínské nemocnice. Za dva dny však na následky popálenin zemřel," popsal tragickou událost Zdeněk Hefka, který byl jejím očitým svědkem.

V opuštěné kanceláři zůstal jen v úvodu citovaný dopis na rozloučenou.

„Z těžko čitelného a hodně proškrtaného rukopisu psaného tužkou na průklepový papír je cítit rozechvění pisatele, který hledá ta nejvhodnější slova k sebevyjádření. A zvídavý čtenář se musí ptát, jaká to vládla společenská atmosféra a jaký to byl politický tlak, co dokázal zlomit vnitřní sílu morálně silného a čestného jedince, který žil ve jménu své milované práce," komentovala v květnu 2009 ve vlastivědné revue Valašsko Hana Jabůrková, historička Muzea regionu Valašsko.